VELKÉ MEZIŘÍČÍ (juh) – Pod současnou dlažbou velkomeziříčského náměstí se skrývá středověká minulost města. Archeologové z Archaia Brno, kteří od loňského podzimu pod vedením Pavla Staňka zkoumají prostor v rámci přípravy na jeho rekonstrukci, objevili množství zajímavých nálezů – od staletých dlažeb přes keramiku až po kostru, kterou kdosi pro jistotu zatížil kameny.
Skutečný výzkum odstartoval v dubnu letošního roku, ale předcházelo mu vyhloubení šesti zjišťovacích sond rozmístěných napříč náměstím v říjnu 2024. Všechny sondy, hluboké až dva metry, odhalily starší vrstvy dlažby včetně „kočičích hlav“ a pozůstatků kolejnic pro povozy. Tyto nálezy svědčí o tom, že prostor náměstí byl dopravně vytížený už ve 13. století. Archeologové navíc našli keramiku od středověku až po 18. století, části bot, přezky, ale i pozůstatky dřevěných konstrukcí a zvířecí kosti.
Překvapení přinesl průzkum v okolí kostela sv. Mikuláše. Tam archeologové odkryli základy budov i relikty někdejší hřbitovní zdi. V jedné vrstvě navíc narazili na tři lidské kostry zřejmě na bývalém popravišti, neboť nesly stopy po setnutí. Jedna z nich navíc naznačuje skutečně neobvyklý způsob uložení, kdy oddělená hlava byla uložena u nohou.
Průzkumné a záchranné práce mají pokračovat i během léta. Archeologové se chystají zkoumat další části náměstí včetně Radnické ulice a očekávají, že pod dlažbou se ještě skrývají další svědectví o životě ve středověkém a novověkém Velkém Meziříčí.
Z Kostelní ulice, kde je již výzkum ukončen a kam budou nyní pokládány nové inženýrské sítě, se archeologové přesunuli za Dolní bránu do parčíku u zbytků hradeb. Tam jsme také zastihli tým archeologů, mezi nimi i Milana Vokáče z Muzea Vysočiny Jihlava, který nás vykopávkami provedl.
„Zajímavé a důležité je, že v tomto prostoru dosud nebyl proveden žádný archeologický průzkum, a proto jsme nevěděli, do čeho jdeme. Něco jsme očekávali a v něčem byli překvapeni. Velmi stručně by se dalo říct, že v prostoru před Dolní bránou na soutoku řek Balinky a Oslavy se podařilo mimo jiné prokázat existenci středověkého mlýna a objevit dosud neznámou vrstvu svědčící o zpracování železa,“ líčí nám průběh prací Milan Vokáč.
Průzkum začal mechanickou skrývkou navršených nánosů. Po odtěžení asi metru zásypu se vynořily koruny zdí původních staveb, jejichž polohu potvrdily historické prameny a staré mapy.
„Pořád jsme spekulovali o tom, zda odkrytá zeď je, nebo není starým mlýnem. Chvíli před vaším příjezdem (dopoledne 18. června) byl učiněn nález, který věc rozhodl. Jsou jím úlomky mlýnského kamene objevené přímo u jedné z dochovaných zdí. Zajímavé je, že kámen nebyl vyroben z místního velmi kvalitního materiálu, ale z křemitého slepence, který nemá stoprocentně původ na Velkomeziříčsku. Má analogii s mlýnskými kameny vystavenými ve starém mlýně ve Slupi na Jaroslavicku. Ale to už bude práce pro geology, kteří jsou větší odborníci,“ popisuje nám očekávaný, ale o to více vítaný nález. „Na to, kolik kubíků zeminy jsme museli přemístit, je to úžasné štěstí.“
Keramika nalezená ve stejné vrstvě jako mlýnský kámen patří do 18.–19. století a potvrzuje, že právě zde stával městský mlýn s náhonem z řeky Oslavy.
Pod vrstvou s mlýnským kamenem se objevila složitá černá vrstva bohatá na železnou strusku, kovadliny a železné hřeby. Její součástí jsou také zlomky gotických kachlů a luxusní středověká keramika, které ukazují na bohatou usedlost datovanou do druhé poloviny 14. a první poloviny 15. století. Podle archeologů mohlo jít o kombinovaný provoz mlýnu i hamru využívající vodní sílu obou řek.
„Při tomto výzkumu pozorujeme hodně podobností s výzkumem historického jádra v Třebíči,“ popisuje nám zkušenosti archeolog. „Člověk se tak může trošku inspirovat, jak hledat a zkoumat zde v geograficky blízkém a také poddanském městě. Řada situací je s Třebíčí opravdu srovnatelná, ale co mi tady opravdu chybí, je silné osídlení z první poloviny 13. století. Geograficky je to jedno z nejlepších míst: soutok řek, pěkná štěrková lavice… Ale ta první polovina 13. století prostě chybí. Z toho období jsme našli snad pět střepů. Prostě minimum nálezů, které by ukazovaly na opravdu raný rozvoj této osady. A to je nějaké divné. Přece jen je to centrum celého území horního povodí Oslavy a Balinky. Přitom Měřín a Tasov nabývají ve 13. století velkého významu. A tady nic… Nedá se to srovnat s okolím kostela, kde je toho spousta,“ neskrývá rozpaky Milan Vokáč.
Do mozaiky, ze které se skládá historie osídlení tohoto atraktivního místa na soutoku dvou řek Oslavy a Balinky, přibývají další a další nálezy. Někdy zásadní, jako například rozlámaný mlýnský kámen, jindy drobné, které však otevírají další otázky. A těžko nyní říct, zda některá z nich nebude zásadní.
Na vykopávkách pracují s profesionálními archeology i místní brigádníci, kteří se ale z každého nálezu radují úplně stejně. Vyjmenujme si těch pár objevů i s jejich nálezci, které jsme na naší krátké návštěvě potkali: Bětka objevila části železité strusky, ať už kovářské, nebo železářské, z období 14. až 15. století. Jen o kousek dál objevil pan Jaroslav krásný valoun křišťálu a záhnědy, který nese stopy oťukání po práci při otloukání jiných kamenných artefaktů nebo při křesání ohně s pomocí ocílky v období středověku až novověku, případně i z pravěku. Zda se podaří odhalit, odkdy tento valoun člověka provázel, těžko říct. Je možné, že to byly skutečně tisíce let. Student archeologie Standa našel opravdu krásnou keramiku, bohatě zdobenou, z období 15. století, a jeho starší jmenovec brigádník Stanislav Zacha s Terezou Chalupovou zase objevili zlomky keramiky s bohatou příměsí hrubých lupínků světlé slídy. Ta slouží především jako ostřivo, které způsobuje, že vypalovaná keramika nepraská, ale navíc jí dodává zajímavý stříbřitý vzhled. Opomenuty nezůstávají ani zvířecí kosti ze 14. století.
Mozaika musí být co nejpestřejší, protože nikdy nevíme, který díleček odhalí dokonalost celku. Do Velkého Meziříčí se ještě vrátíme a přineseme další svědectví o dávném životě v údolí dvou řek.
Foto HoN: Jan Uher
