Malíř Kukla na cestě uvnitř krajin

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Redakce

před 1 hodinou

TŘEBÍČ (ap) – Na cestě uvnitř krajin, tak nazval vizuální umělec Ladislav Kukla (1943) člen Klubu výtvarných umělců Horácka, svoji výstavu, která byla ve středu 26. listopadu zahájena v třebíčské Galerii Malovaný dům.

„Tvorba Ladislava Kukly je cestou, která se neřídí módními trendy ani výtvarnými školami, ale vnitřním impulsem, hlubokou citlivostí k přírodě, k lidské duši i k tomu, co nás přesahuje. Jeho obrazy, objekty a kresby nevznikají podle předem daného plánu, jsou otiskem dlouhodobého dialogu. Dialogu s krajinou, s vnitřním prostorem člověka a s hlubšími vrstvami bytí,“ charakterizoval autorovu tvorbu ve svém úvodním slovu k výstavě ředitel Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě Daniel Novák.
Cesta k výtvarnému umění Ladislava Kukly nebyla přímočará. Rodák z Prahy maturoval v roce 1960 na gymnáziu v Jihlavě, poté pracoval jako pomocný dělník, protože tehdejší režim neprávem uvěznil jeho otce. Přesto ale v roce 1965 ukončil studia na Střední umělecko-průmyslové škole v Brně (z Třebíčanů ji absolvovali například František Mertl, Vlastimil Toman nebo Josef Kremláček).

Fascinace Kozákovem
K důležitým zdrojům jeho díla patří i Kuklovo dětství prožité v krajině Českého ráje, především okolo staré sopky Kozákov. Krajina, která v sobě skrývá drahé kameny - acháty, jaspisy, ametysty, v něm zanechala hlubokou stopu. Fascinace těmito „kamínky“ ho naučila vnímat svět jako poklad, který je třeba objevovat nejen očima, ale i srdcem. Svět pod povrchem se pro něj stal metaforou a jedním z klíčových motivů jeho tvorby. Pro Třebíčany je v této souvislosti jistě zajímavé podotknutí, že svoji výtvarnou zkušenost rozvíjel malbou obrazů inspirovaných kozákovskými polodrahokamy také třebíčský rodák Lubomír Kressa (1941–1981), který se s krásnými kameny seznámil během svého studia na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově.

Zrzavý, Dubuffet i Josef Šíma
V 17 letech Kukla vyhledal a navštívil malíře Jana Zrzavého, který ho ovlivnil na celý život svým přesvědčením o umění jako vnitřní výpovědi a cestě ke skrytému řádu světa. Silně na něj zapůsobil ale také francouzský malíř, sochař a zakladatel art brut Jean Dubuffet
(1901-1985), který vyzdvihoval prostotu a syrovost reality jako novou estetiku tvorby, jako pravou moudrost nejen umění, ale i života. Na své cestě životem Kukla nemohl minout ani umění česko-francouzského malíře Josefa Šímy (1891–1971), jehož tvorba se vyvíjela směrem ke snaze postihnout univerzální jednotu světa a lidského života. Kukla ale rovněž obdivoval Jacka Kerouaca, psal beatnickou poezii, hrál v jazzové kapele…

Za normalizace do továrny
Kuklovu nadějně se rozvíjející kariéru malíře zhatila po srpnu 1968 tzv. normalizace v Československu. Po vyloučení ze Svazu čs. výtvarných umělců pracoval 18 let až do roku 1990 v průmyslové továrně. Na vývoj a podobu Kuklova umění měl ale také vliv fakt, že se v roce 1977 obrátil ke Kristu a stal se členem evangelické církve. „Toto umění se rodí z vnitřní zkušenosti, z krajiny, kterou Ladislav Kukla opravdu prošel, z hmoty, kterou vzal do ruky, z ticha, které doopravdy prožil. Fascinovaly ho mikrosvěty přírodních struktur, jemná lyrika organických tvarů. Jeho výtvarný jazyk se proměňoval. Od malířské fascinace přešel k výrazu hlubšímu, archetypálnímu,“ přiblížil dále povahu a vývoj Kuklovy tvorby Daniel Novák.

Za uměnímpřírodních národů
Polistopadová doba přinesla Kuklovi určité zadostiučinění, znovu se například stal členem International Association of Art – UNESCO. V letech
1993-2006 vyučoval na Střední umělecké škole grafické a Vyšší odborné škole grafické v Jihlavě. Podnikl také řadu zahraničních studijních cest a poznal jiné kultury, krajiny i umění přírodních národů – Laponců, Indiánů, Aboridžinců. Ze svých cest si přivezl kameny a další přírodniny či artefakty jako symbol trvání krajin, přesahu člověka a celistvosti světa – třeba kus červené pobřežní žuly z Korsiky, žíhanou žulu z Alandských ostrovů, kořeny chaluh z Pacifiku, vřídelní usazeniny z Olympu, sopečný pískovec ze země krásných koní, turecké Kappadokie, nebo pazourkový hrot indiánského šípu z Georgie v USA.

Kruh jako symbolnekonečna
Pro Kuklu ale krajina nikdy nebyla jen námětem pro vytvoření obrazu, neboť je také poutníkem, trampem, pro kterého je při putování krajinou i výtvarné tvorbě důležitý také motiv kruhu jako symbol jednoty a nekonečna.
Malíř Kukla při zahájení třebíčské výstavy, přibližující více než padesátiletý vývoj jeho tvorby, vyjádřil svoji fascinaci světem slovy: „Čím jsem starší, tak tím víc obdivuji úžasné věci, které v přírodě jsou. Nechci je ale kopírovat realisticky, spíš se vždycky snažím uchopit hlavní rys a mám rád věci, které nejsou moc zasaženy civilizací. Snažím se vyjádřit esenci situací.“
Ladislav Kukla má ateliér v Jihlavě a rád žije a tvoří i ve srubové chatě u Telče. V tichu, které rezonuje, se svými básníky, hudbou, křesťanskými Otci pouště ze čtvrtého století, dějinami umění, barvami a plátny. Blízko žulových balvanů, borovic, mechů a bříz. Je stále na cestě.
Výstava potrvá do 4. ledna příštího roku. Otevřena je v út–ne 10–12, 13–17 hodin.