VELKÉ MEZIŘÍČÍ (juh) – Mezinárodní motocyklová Šestidenní enduro je pojem. Závod, který vznikl v roce 1913 v anglickém Carlisle jako tvrdá zkouška spolehlivosti strojů, je dodnes považován za motocyklovou olympiádu. Znamená to šest dní jízdy náročným terénem, kde si jezdci musí veškeré opravy motorky dělat výhradně sami. Přesně do tohoto podniku se za pár dní v Portugalsku vrhne teprve šestnáctiletý Bert Kaštan z Velkého Meziříčí. Nejede tam ale jen sám za sebe. Jeho otec si v minulosti na Šestidenní v USA vyzkoušel své limity, ale závod tehdy nedokončil. Cíl obou Kaštanů pro letošní ročník je tak nad slunce jasný – dojet a protnout cílovou pásku.

Pro mladého Berta začala Šestidenní dlouho před samotným startem. Příprava na takto náročný podnik spočívá nejen v dokonalé technice jízdy, ale především ve znalosti stroje. Vydali jsme se do Velkého Meziříčí, kde Kaštanovi žijí, a mezi motorkami, které jsou úplně všude, jsme si povídali s tátou a synem, pro které jsou vůně benzinu a zvuk motoru nezbytnou součástí života. Jak nám Bert sdělil, v nejbližších dnech ho čeká přesun do Portugalska, kam tým odjel 3. října. Samotný závod pak startuje 12. října.

Jen malý tým
Do Portugalska, na tři tisíce kilometrů dlouhou cestu, vyrazí Bert společně s tátou dodávkou Iveco, kterou jim půjčil třebíčský motoshop Rimoto, a jeho zakladatel Martin Rigo bude v Grandole dělat Bertovi i tzv. najížděče. Klubový tým AMK Zalány tvoří celkem tři jezdci – vedle Berta ještě Petr Souček a Aleš Knoll. Oběma zkušenějším závodníkům je kolem dvaceti let. Bert tak bude nejmladším českým účastníkem. V jeho kategorii je totiž šestnáct let minimální věk. Snad shodou náhod jsou ve startovní listině klubových týmů uvedeni jako první, se startovními čísly 401, 501 a Bertovým 601.

Než se však jezdci postaví na startovní čáru, musí splnit řadu povinností. „Nás čeká několikadenní důležité procházení rychlostních zkoušek, což je velmi důležité, a potom dát motorku dva dny před startem po technických a administrativních přejímkách do ‚úpečka‘,“ vypočítává Bert procedury spojené s takzvaným uzavřeným parkovištěm (Parc Fermé). Od momentu odevzdání stroje, stejně jako každý den po dojezdu, už na něm závodník nesmí pracovat. V místě závodu bude mít tým k dispozici také testovací dráhu pro poslední doladění. Pak už následuje 12. října start a šest dní jízdy osm hodin denně.

Do posledního šroubku
Zásadní fází byla pro Berta samotná příprava závodního stroje, kterou si dělá zcela sám. Základem byl nákup závodní motorky, která se z výroby dodává s homologačním kitem obsahujícím blinkry, zrcátka a další silniční výbavu. „To se všechno musí sundat, rozdělat doslova na prvočinitele a každej šroubek zalepit na lepidlo, aby to v terénu neupadlo,“ vysvětluje Bert nutnost stoprocentního zajištění spojů proti vibracím.

Následovala instalace vylepšených komponentů. Na motorku putovaly například nižší stupačky, vyšší řídítka, jiné gripy, speciální páčky, úprava pérování a spousta další práce. Zásadní změnou pro spolehlivost v terénu je výměna klasických duší v pneumatikách za „pěnu“ (mousse). „To je taková speciální výplň místo duše, nedá se to píchnout,“ vysvětluje nám mladý závodník.

Od klokanky k Šestidenní
S motorkami Bert začal prakticky dřív, než mohl pořádně chodit. „Rodiče mě poprvé svezli na motorce v klokance, když mi byly asi čtyři týdny,“ směje se. V necelých pěti letech pak dostal svou první motorku, Yamahu PW50. Jezdil na ní po louce a později už následovaly větší stroje i první závodní zkušenosti.

Kolem deseti let přesedlal na pitbike a od dvanácti závodí. Vyzkoušel také motokros, ten ho ale příliš nezaujal. „Nebavilo mě, že jsou tam zbytečné prostoje,“ vysvětluje, proč nakonec zůstal především u enduro sprintů a cross-country. Dvě sezony se věnoval i trialu. „Ten je krásný, ale moc pomalý.“

V garáži se postupně vystřídala Honda Monkey na drapácích, další motorkou po pitbiku už byla KTM SX 150. Dnes Bert sedlá novou dvoutaktní stopětadvacítku SHERCO SE 125 FACTORY. Kubatura je zatím částečně dána i věkem a možnostmi řidičského oprávnění.

Sám proti písku
Samotný závod Šestidenní neboli FIM 6DAYS ENDURO je mezi motocyklisty považován za nejvyšší level. Nejde tu jen o rychlost, ale hlavně o spolehlivost a výdrž jezdce. Bert pojede v kategorii amatérských klubových jezdců. Každý den stráví v sedle až osm hodin a zdolá 250 kilometrů. „Bude to převážně písčitý terén. Pojedeme desítky kilometrů po pláži přímo u oceánu a závěrečný motokros se má jet taky na pláži. Tratě ale povedou i lesem,“ popisuje Bert. První den se závodníci vydají z Grandoly směrem na Odemiru. Písek zatím nezná, ale jak se říká, všechno je jednou poprvé. „Jestli je po mně, tak mu to na písku půjde. Za pár dní uvidíme,“ říká táta s lehkým napětím v hlase.

Zkušenosti má Bert skutečně z první ruky. Rodina Kaštanových má totiž motocyklové závodění pevně zakořeněné. Bertův otec strávil aktivním závoděním třicet let. Své první závody jel v šestnácti letech a závodní řídítka nepustil až do svých šedesáti. Za tu dobu stihl stovky závodů, mistrovství světa, Evropy, rychlostní rekord na solných pláních Bonneville, extrémní dálkové rallye jako Paříž–Peking a hlavně legendární DAKAR, který absolvoval na motocyklu devětkrát a několik let i v továrním týmu GAULOISES KTM. Profesionální závodník se vším všudy. Nutno připomenout, že závodila i Bertova máma Vierka a v sezoně 2001 vyhrála Evropský pohár cross-country rallye v kategorii žen.

Táta pojede do Portugalska v roli řidiče, rádce a vlastně i „zákonného zástupce“ vzhledem k Bertovu věku. Máma přiletí až na slavnostní zahájení. Mechanika mu ale nikdo dělat nesmí, pravidla Šestidenní jsou v tomto ohledu neúprosná. Jakýkoli servis stroje musí provádět výhradně závodník sám.

Mechanik může například dolít provozní kapaliny, namazat řetěz nebo vyčistit tabulku s číslem. Tím to ale končí. Vše ostatní musí sám, včetně přezouvání pneumatik. Právě v tom se ukazuje, proč je Šestidenní především zkouškou vytrvalosti a spolehlivosti, nikoli jen rychlosti.

Největší sponzor? Rodina
Za Bertovým závoděním přitom nestojí žádný velký tým s kamionem plným mechaniků. Největší podporu má doma. „Největším sponzorem je máma a rodina,“ říká otevřeně. Táta je mentorem a průvodcem závodní kariérou, výrazně pomáhá také Bertova sestra. Zajímavé je i to, že jeho závodění pomáhá nemalou měrou financovat Bertův nápad – stylový interiérový stojan zejména na těžká elektrokola, který nese značku BIKERECT, a Bert ho tak hrdě poveze na svém dresu.

V Portugalsku tak nebude šestnáctiletý jezdec bojovat jen se soupeři, tratí, pískem a únavou. Do závodu si poveze i rodinný příběh. Jeho velkou motivací je totiž děda, úspěšný motocyklový závodník, kterému se říkalo „nejrychlejší švec“, kterého však nikdy nepoznal, protože právě 3. října by mu bylo 102 let…

„Byl to prý úžasný člověk a závodník. V garáži mám jeho fotku a často s tátou vzpomínáme, že by se mu naše závodění určitě líbilo,“ říká Bert. Právě na jeho odkaz by jednou rád navázal. A nejen navázal. Chtěl by ho překonat. Mimochodem, jeho děda vyhrál kdysi v Třebíči závod na silničních motocyklech a jeho táta motokros na zaniklé trati v Poušově.

„Rád bych to dotáhl na mistra světa v enduru, když jsem ten Kaštan III.“
Nejdřív ale čeká Portugalsko. Šest dní, stovky kilometrů, písek, les, pláž, motokros a především motorka, o kterou se bude muset postarat vlastníma rukama. Pro šestnáctiletého Berta Kaštana bude první Šestidenní především velkou zkouškou. A podle všeho přesně takovou, jakou si sám přál.

„Tato konstelace se už nebude opakovat,“ usmívá se táta. „Je to jubilejní 100. ročník 6DAYS a Česko-Slovensko je pořád na druhém místě v hodnocení národních týmů, přestože naši jezdci naposledy zvítězili v roce 1982. Letos se na start postaví přes 500 jezdců ze třiceti zemí. Dokonce jsme nechali pro fanoušky vyrobit edici triček s neopakovatelnou kombinací číslice 6: 6DAYS, 2026, 16 let, startovní číslo 601…“