TŘEBÍČ (pek) - Říká se, že hraní patří především dětem. Jenže kdo tvrdí, že s přibývajícími roky musí člověk odložit stavebnice, hlavolamy a další hračky? Dětská zvídavost a chuť objevovat nové věci se totiž z dospělých jen tak nevytratí. Přesvědčit se o tom mohli návštěvníci tradičního Kostkohraní v Třebíči, kde se do stavění a nejrůznějších her s nadšením pouštěly celé rodiny. A při pohledu do jednotlivých heren bylo občas těžké poznat, kdo si vlastně hraje víc. Jestli děti, nebo jejich rodiče.
Sedmý ročník oblíbené akce se o víkendu 14. a 15. listopadu uskutečnil v prostorách Základní školy Světlo. Už od začátku se u vstupu tvořily fronty a zájem návštěvníků ukazoval, že možnost vyzkoušet si na jednom místě nejrůznější stavebnice, hry a hlavolamy má stále své kouzlo. A rozhodně nešlo jen o zábavu pro nejmenší. U stavebnic bylo možné zahlédnout tatínky, kteří se do sestavování pustili se stejným zaujetím jako jejich potomci. Pozadu nezůstávaly ani maminky či babičky, které se zapojovaly do společného tvoření a hraní. Mezi stavěním a zkoušením nejrůznějších her se ozývaly i úsměvné dětské poznámky. A zatímco některé děti nadšeně objevovaly nové stavebnice, jindy se zdálo, že by rodiče nejraději stavěli dál i bez svých ratolestí. Takové zaujetí by se dalo s trochou nadsázky vystihnout dětskou hláškou: „Tati, teď stavím já, ty už jsi stavěl!“ Hned při vstupu dostali návštěvníci přehlednou mapku, která jim usnadnila orientaci v jednotlivých patrech školy. Součástí byla i hra pro děti. V jednotlivých hernách na ně čekaly úkoly, za jejichž splnění získávaly od organizátorů písmenka. Z těch pak musely složit výsledné slovo a sdělit ho organizátorům u sedmého úkolu. Pro malé návštěvníky tak bylo procházení jednotlivých stanovišť zároveň dobrodružným pátráním. Od magnetických stavebnic až po roboty Školní třídy se na dva dny proměnily v herny plné stavebnic nejrůznějších tvarů, barev a velikostí. Mezi těmi, které zaujaly malé objevovatele, nechyběla magnetická stavebnice Magformers. Ta umožňuje spojovat jednotlivé geometrické tvary pomocí magnetů a vytvářet nejrůznější prostorové konstrukce. „Tati, podívej, tuhle stavebnici nemáme ani ve školce!“ Takové nadšení mohly nové možnosti stavění v dětech vyvolávat. Ze čtverců, trojúhelníků a dalších dílků mohly vytvářet nejrůznější modely a přitom si nenápadně procvičovat představivost i prostorové myšlení.
Velký prostor dostalo tradiční Lego, ale také stavebnice Seva, dřevěné kostky, autodráhy, kuličkové dráhy nebo nejrůznější logické a didaktické hry. Každá herna nabízela něco trochu jiného. Někde se stavělo do výšky, jinde vznikaly důmyslné konstrukce a na dalších místech si návštěvníci lámali hlavu nad hlavolamy. K vyzkoušení byly i méně známé stavebnice, například Kapla tvořená dřevěnými hranolky nebo Plus-Plus, jejíž dílky umožňují vytvářet nejrůznější obrazce a modely.
Zábava se přitom neomezovala pouze na školní třídy. Herní stanoviště byla rozmístěna i podél chodeb, takže návštěvníci mohli objevovat další možnosti hraní při přecházení mezi jednotlivými místnostmi. V přízemí převažovaly plastové a dřevěné stavebnice, didaktické hry a hlavolamy. První patro nabízelo především tvořivé aktivity, deskové hry a oblíbené pískohraní, při kterém děti vytvářely obrázky pomocí barevného písku. Ve druhém patře pak čekaly loutky, roboti, fyzikální dílna nebo Lego Duplo určené menším stavitelům.
Kostkohraní však nebylo jen přehlídkou stavebnic. Do programu se zapojili vystavovatelé a partnerské organizace, které nabídku rozšířily o další tvořivé a vzdělávací aktivity. Návštěvníci si mohli vyzkoušet například nejrůznější deskové hry, optické iluze nebo kuličkové dráhy Hubelino, které umožňují sestavovat vlastní trasy s trychtýři, skluzavkami či dalšími zajímavými prvky. Hraní doplnily pohádky i vědecké pokusy Součástí Kostkohraní byl i bohatý doprovodný program, pro který organizátoři vyhradili školní tělocvičnu. Sobotní program počítal s pohádkou O třech prasátkách, nedělní návštěvníky měla zaujmout vědecká show Klam zaměřená na lidské smysly a jejich schopnost nás oklamat. Připraveny byly i hudební dílna s řezbářem Lubošem Mansfeldem z Okříšek, logopedický koutek nebo program Tančící kostky, který propojuje vzdělávání s hraním prostřednictvím stavebnice Lego. Mimo vystoupení sloužila tělocvična také jako herna nadrozměrných stavebnic.
Kdo si hraje, nezlobí Právě možnost všechno si vlastnoručně vyzkoušet patřila k největším přednostem celé akce. Děti nemusely stavebnice jen obdivovat v krabicích nebo na obrázcích. Mohly si s nimi hrát, kombinovat jednotlivé dílky, zkoušet nové postupy a společně s rodiči přicházet na to, co všechno dokážou vytvořit.
Kostkohraní tak znovu připomnělo, že hraní rozhodně není jen dětskou záležitostí. Stačilo se rozhlédnout po jednotlivých hernách, kde se nad stavebnicemi skláněly děti společně s rodiči a prarodiči. A známé pořekadlo Kdo si hraje, nezlobí tu možná platilo pro všechny generace bez rozdílu.