Návštěvníci pátrali po elixíru štěstí

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Martina Dědková Chromá

před 2 hodinami

VALEČ (mad) – Přímo pohádková atmosféra panovala v neděli 16. listopadu na zámku ve Valči. Zpět v čase se návštěvníci vydali, aby se přiblížili době historického rozkvětu sídla za majitele Smila Osovského z Doubravice a jeho choti Ofky Bítovské z Lichtenburka. Společně s nimi pak ve zdech valečského zámku pátrali po receptuře elixíru štěstí.

Čtyři speciální prohlídky současného zámeckého sídla rodu Valů z Valče byly připraveny v 11:30, 13:30, 14:00 a 14:30 hodin. Jedinečný zážitek návštěvníkům připravili herci z hrotovického ochotnického divadelního spolku HROOCH. Kromě herců se během oživlého zámku představili také žáci ZUŠ Hrotovice. Čekání na prohlídku si lidé krátili procházkou ve sluncem zalitém zámeckém parku nebo využili čas na projížďku v kočáru taženém koňmi.

Pečlivě připravené scény, historické kostýmy, hudba a dialogy v jednotlivých zámeckých pokojích diváky doslova vtáhly do děje.

„Jsem Smil II. Osovský z Doubravice a jest mi ctí převelikou, že dnes ve valečském sídle uvítati a hostiti jest vás i po době tak dlouhé, s mojí ženou Ofkou mohu. Přiznávám, v rozpacích byl jsem, ve stavu jakéms po pěti staletích blahé paměti sídlo své naleznu,“ představil se šlechtic. Oba manželé neskrývali nadšení z toho, v jak krásném stavu své někdejší rodové sídlo spatřili. „Skvost tento v pravdě renesanční doslova z ruin jest byl povstán,“ zvolala paní Ofka.

Zdejší zámek postavil před rokem 1534 právě Smil Osovský z Doubravice, který roku 1531 valečské panství získal od Jana z Pernštejna. Manželé Smil a Ofka měli čtyři děti. Po Smilovi Osovském vlastnil Valeč jeho syn Burian a od roku 1567 do Bílé hory Vanečtí z Jemničky, za nichž nejspíš došlo k dalšímu zvelebování zámku. Stavební vývoj objektu v rozhodujících rysech patrně dokončili po třicetileté válce Březničtí z Náchoda.

Po roce 1785, za rodiny Hessů, ztratil valečský zámek svou rezidenční funkci a byl posléze upraven na kanceláře, byty úředníků a lihovar.

V roce 1850 Hessové prodali zámek baronu Jiřímu Sinovi. Roku 1882 se novým vlastníkem stal švechatský pivovarník Antonín Dreher. Za něho Dalešice s Valčí a Slavěticemi tvořily zvláštní statek, který byl v roce 1921 zapsán Československému státu. Jedním z výsledků první pozemkové reformy provedené v letech 1922–1927 bylo vytvoření zbytkového statku ve Valči.

Poté koupil zámek pan Jaroslav Odehnal, legionář a starosta Sokola v Hrotovicích. Pan Odehnal adoptoval Jaroslavu Obrátilovou, která Valeč zdědila. Ta se v roce 1940 vdala za Vladimíra Malíka. O třináct let později byl Malíkovým zámek vyvlastněn.

Když v roce 1953 udělalo zemědělské družstvo z valečského zámku sklad zeleniny a stáje, zdálo se, že je osud této historické stavby zpečetěn. O dvacet let později sice začal místní národní výbor s rekonstrukcí, ale ta byla zastavena v roce 1989.

Roku 1991 byl zámek ve značně zdevastovaném stavu vrácen původním majitelům – Malíkovým. Ti na jeho opravu neměli finanční prostředky, a proto se mnoho let snažili zámek prodat. Mezitím stavba dále chátrala. Naději na záchranu dostal zámek až v roce 2008, kdy jej koupil valečský patriot Bronislav Vala. O tři roky později začal s velkolepou a rozsáhlou rekonstrukcí zámku, přilehlého parku se dvěma rybníky a okolních historických budov (bývalých chlévů). Po dvou letech intenzivních oprav byl zámek 22. června 2013 slavnostně otevřen. Podařilo se tak zachránit stavbu, jejíž historie sahá až do časů renesance. Za velmi zdařilou rekonstrukci si Bronislav Vala vysloužil řadu ocenění (např. Stavba roku Kraje Vysočina).

A jak to dopadlo s elixírem štěstí? Byla receptura návštěvníkům odhalena? V každé z komnat získávali ingredienci. Na závěr vznikl zaručený mix – odhodlání, péče, lásky, odvahy, přátelství, cestování, víry, harmonie, radosti, práce a snění.

„Co ještě dalšího se tam dá přidat? To samozřejmě záleží na každém z nás. Každý si ten svůj elixír míchá podle sebe,“ uzavřela na závěr slečna průvodkyně.

Foto HoN: Martina Dědková Chromá