JAROMĚŘICE NAD ROKYTNOU (juh) – Turistická sezona začala teprve nedávno, ale jak se zdá, doslova k nám už přinesla léto. Místo rozpačitého přešlapování, zda už vyrazit na výlet za nějakou památkou, nám letní počasí říká jasně: vyrazme! Cílem však nemusí být jen obligátní hrady a zámky. Jak dokazuje takzvaná barokní perla Vysočiny, skvělým cílem jsou i kostely. Na mysli máme pochopitelně skutečný skvost vrcholného baroka – kostel sv. Markéty.
Na míru a bez spěchu
To, co turisty čeká za těžkými dubovými vraty, však není klasická procházka hlavní lodí a letmé nakouknutí k oltáři, jak bývá v kostelích zvykem. Zvídavé návštěvníky čeká kompletní prohlídka celé opravené stavby se skutečným bonbonkem na konci, ze kterého až běhá mráz po zádech.
Ale nespěchejme. V kostele se nespěchá, a jak říká kastelánka a naše průvodkyně Jana Krejcarová, zde jsou prohlídky pro návštěvníky, nikoliv naopak. Na vše je dost času a důkladnost i výklad se přizpůsobují zájmu, věku a zvídavosti těch, kteří zrovna přišli. Pojetí turistické trasy je postaveno podobně, jako to známe z hradů a zámků. Dozvíte se pohnutou historii kostela, ale hlavně – podíváte se úplně všude. Od podlahy až takřka po střechu. Před vámi se otevřou pohledy, nad kterými se tají dech a které se vám znovu vybaví, až do kostela přijdete třeba na koncert, kterých tento chrám nabízí během roku celou řadu.
Moderní umění uprostřed baroka
První seznámení s prostorem proběhne pochopitelně v hlavní lodi. Kdo ji zná, není překvapen, ale tentokrát si může v klidu prohlédnout každý detail jedinečného liturgického souboru ambonu, křtitelnice, oltáře a věčného světla od akademického sochaře Otmara Olivy. Od průvodců se navíc o tomto umělci dozvíte úplně vše. My si jen připomeňme jeho zřejmě nejvýznamnější liturgické dílo, kterým je výzdoba papežské kaple Redemptoris Mater ve Vatikánu. Její součástí je i papežský trůn, který je prvním novým papežským trůnem od dob Berniniho.
Dlouhý boj o záchranu
Z hlavní lodi vedou naše kroky do boční chodby s expozicí panelů zobrazujících historii kostela. Nevěřícně si prohlížíme dobové fotografie z minulého století. V padesátých letech byl kostel v tak zuboženém stavu, že nebyl daleko od zřícení. Uznání a obdiv patří všem odvážným farářům a památkářům, kteří našli sílu vzdorovat tehdejšímu režimu a kostel celá léta v rámci možností opravovali. Prvním z nich byl děkan P. Václav Küchler, který od roku 1959 začal s farníky stavbu opravovat svépomocí.
Nenápadné, ale o to nebezpečnější a nezastavitelné chátrání vyvrcholilo před rokem 2019, kdy se zjistilo, že hlavní kopule se propadla o kritických 18 centimetrů. V unikátních freskách se objevily trhliny široké až 5 centimetrů a reálně hrozilo, že se lucerna na vrcholu střechy zřítí přímo do kostela. Tato situace si vyžádala rozsáhlou záchrannou rekonstrukci, která proběhla v letech 2019 až 2022. Díky investici 94 milionů korun z evropských dotací (z celkové částky 114 milionů) se podařilo odstranit havarijní stav dřevěné konstrukce kopule s lucernou a precizně restaurovat vzácné historické fresky.
Kostel navíc získal novou fasádu, která jej barevně sjednotila se sousedním zámkem, s nímž je stavebně spojen v jeden komplex.
Lehněte si do lavic
A zpátky na prohlídku. Z boční chodby jsme opět vstoupili do hlavní lodi, kde jsme na doporučení průvodkyně mohli ulehnout do lavic. Ne, nespletl jsem se. Opravdu ulehnout. Následoval totiž výklad o fresce na kopuli, a je to úplně jiný pocit, když se na ni díváte se zakloněnou hlavou nebo když pohodlně ležíte. Je to podobné, jako když z voňavé louky pozorujete oblaka na letní modré obloze.
Zde v hlavní lodi byli připomenuti i dva katoličtí kněží, P. Jan Bula a P. Václav Drbola, kteří se v roce 1951 stali oběťmi komunistického monstrprocesu v takzvaném případu Babice. Oba byli krutě mučeni a v srpnu 1951 v Jihlavě popraveni. Vatikán oficiálně schválil jejich blahořečení (beatifikaci) a slavnostní akt se konal právě uplynulou sobotu, tedy 6. června, na brněnském výstavišti. Jak jsme již v Horáckých novinách psali, jde o přelomovou událost, protože Jan Bula a Václav Drbola jsou vůbec prvními blahořečenými oběťmi komunistického režimu v moderní historii České republiky. A právě kostel sv. Markéty byl vybrán jako ústřední místo pro uchování jejich odkazu; jejich relikvie zde budou slavnostně umístěny 25. 10. 2026.
Zákulisí chrámu a hudební tečka
Následuje prohlídka staré sakristie, místa, kde se kněz chystá na mši. K vidění jsou slavnostní ornáty i prostý kněžský oděv zvaný klerika, který v mnoha lidech evokuje italské westerny nebo filmy pro pamětníky. Současného faráře v této klerice téměř nezastihnete. Podle slov průvodkyně je zdejší kněz Tomáš Holcner mimo službu k vidění buď v montérkách, nebo v motorkářském oblečení, neboť jízda v sedle silného stroje patří k jeho velkým zálibám.
Po schodech vystoupáme do místnosti za obrazem, kde je kromě uschovaného Božího hrobu také promítací plátno. Na něm zhlédneme krátký film o poslední velké opravě kostela. To pak umocní celkový monumentální dojem z celé stavby, protože k procházeným vnitřním prostorám se přidají pohledy z ptačí perspektivy.
Následuje horní oratoř, kde vás překvapí, jak rozsáhlé a krásné boční prostory kostel skrývá. Následují výhledy z balkonů do hlavní lodi a konečně hlavní kůr s varhany, kde přichází slibovaný zlatý hřeb. Průvodkyně ukončuje prohlídku hrou na varhany. Usedá za nástroj, chvilinku se zamyslí a spustí. Ve vlastní aranži zahraje preludium, ve kterém představuje nejen samotný nástroj, ale dává vám možnost být u unikátního propojení tří uměleckých oblastí, jež vytvářejí opravdu výjimečný okamžik.
Jde o umění malířské v podobě mistrovské fresky, kterou pozorujeme, a o jedinečnou akustiku, kterou vytváří obdivuhodná barokní architektura. Tyto dvě oblasti pak korunuje a propojuje umění hudby, které se rozeznívá právě pomocí hry na varhany. Celá prohlídka se vám v tu chvíli spojí do jednoho celku. Hledíte pod sebe na hlavní oltář, nebo naopak vzhůru do kopule, ke které jste teď opravdu blízko, a k tomu vám zní tóny varhan. Najednou o něco více chápete, proč se toto místo nazývá barokní perlou Vysočiny a v čem se krása této perly skrývá. Doznívá poslední tón a následuje zasloužený potlesk a poděkování.
Průvodkyně pak upřímnými slovy přibližuje „krásu perly“, kterou můžeme díky tomuto propojení umění zahlédnout. Nejde totiž jen o estetickou hodnotu významné stavby, ale také o místo, které se nabízí jako prostor pro zastavení a úkryt před krutostí a nespravedlností života, s nimiž se každý z nás potýká.
Prohlídka končí, ale krásný zážitek ve vás ještě doznívá. Kdo chce, může pokračovat se slevou na vyhlídkovou věž a jiní zase rádi využijí slevu do farní kavárny BOŽÍ KAFE, kterou uplatní předložením vstupenky.
Před námi je léto a s ním další podobné zážitky.
Foto HoN: Jan Uher
