Partneři zpravodajství

Yashica Events

ROXY Club Třebíč

Bowling U Kmotra

Aquapark Laguna

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

za 3 dny

Snad nejvíce přívlastky se mezi všemi měsíci může pochlubit květen. Stačí si jen vybrat, zda jej titulovat například měsícem lásky, studentů či rozkvetlé přírody. Jistou podobu celému měsíci dal navíc už před téměř dvě stě lety Karel Hynek Mácha: „Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech, kvetoucí strom lhal lásky žel…“ Vedle těchto úvodních máchovských veršů se však může květen poněkud protikladně pojit předně se svátkem všech pracujících. Ještě také aby ne, vždyť Svátek práce na Prvního máje jen českou společnost kontinuálně provází více než sto let. Což také svědčí o tom, že se jedná o nejméně problematický státní svátek, který u nás přetrval i přes změny státních režimů.

Přetřeno rudým nátěrem
Co možná První máj asociuje na první dobrou, je jeho podoba v komunistickém Československu. Však se také jednalo o nejvýznamnější svátek celého roku, jehož poslání byla ukázka síly režimu, jednoty lidu a odkazu na dělnické kořeny společnosti. V početných průvodech nechyběly všelijaké agitační transparenty a nad hlavami davu se vznášely podobizny tehdejších „vzorů“ - Vladimíra Iljiče Lenina, Klementa Gottwalda, Karla Marxe a Friedricha Engelse. Veselému průvodu pak na tribunách kynuli komunističtí funkcionáři. Jistý punc výjimečnosti celému svátku navíc dokládalo, že v jeho předvečer uděloval prezident republiky státní vyznamenání, sem tam i titul národního umělce. Svátek práce se zkrátka stal ukázkovou propagandistickou akcí s cílem představit, jak je společnost pevná a pospolitá. Ovšem prvomájová setkání zde byla daleko před nástupem komunistů k moci. Nelze tak Svátek práce šmahem označit za komunistické veselí.

Za kořeny do zámoří
Ač se ze Svátku práce i dnes ona rudá barva stěží smývá, odložme nyní mávátka a transparenty stranou a podívejme se na něj v období před rokem 1948. Za samotným zárodkem svátku všech pracujících je třeba se vypravit do Spojených států amerických v 19. století. Ve zmíněné době sílila ve světě dělnická hnutí, požadující zlepšení pracovních podmínek. Zejména tedy cílila na zkrácení pracovní doby ze dvanácti na osm a lepší finanční ohodnocení. A nejefektivnějším způsobem, jak na své požadavky upozornit, byly velké manifestační akce. Jedny z takových se kupříkladu uskutečnily počátkem května 1886 v Chicagu, kde se do dělnické stávky zapojilo nad 300 tisíc pracujících. Série demonstrací sice vyústila v krvavé střety dělníků s policií se ztrátami na životech, avšak zásadně posunula debatu o sociálních podmínkách dělnictva. Právě v připomínce letitého úsilí o zlepšení pracovních podmínek tkví podstata Svátku práce.

Dva roky od chicagských událostí se 1. května ve Spojených státech konaly první vzpomínkové akce, krátce poté se svátek rozšířil také na starý kontinent. Za oficiální Svátek práce jej ustanovila II. internacionála v roce 1889. Tímto tak započaly mohutné manifestace na Prvního máje, které začaly sloužit jako jeden z hlavních komunikačních kanálů dělnictva. Vedle stranicky orientovaného tisku nebylo v té době lepší příležitosti, kde prezentovat vlastní ideje.

Nutná domluva se zaměstnavatelem
Uvnitř historických hranic zemí Koruny české se Svátek práce poprvé slavil roku 1890 na Střeleckém ostrově v Praze. Brzy na to se prvomájové oslavy konaly také v dalších místech, až ještě do první světové války nabyly opravdu velkého významu. Pro levicové hnutí se jednalo o platformu, kde lze masám prezentovat svůj program, lidé zase brali průvod coby společenskou akci. Ovšem aby se mohl zaměstnanec oslav na Prvního máje zúčastnit, potřeboval svolení svého zaměstnavatele. Svátkový kalendář rakouského mocnářství obsahoval především církevní svátky a dovolenou v té době oplývali pouze úředníci. Pro účast na manifestaci si tak musel obyčejný dělník své pracovní hodiny nadělat. Ani tato skutečnost však početné davy od oslav neodradila. O tom ostatně svědčí předválečné soupeření mezi sociálními demokraty a národními socialisty, kdo že má nejpočetnější průvod.

Už ze samotné podstaty svátku je jasné, že během něj byla především akcentována sociální témata a organizaci měly předně pod palcem levicové subjekty. S ohledem na potenciální výtržnosti a účast tisíců lidí se na První máj vždy bedlivě chystaly bezpečnostní složky. V letech první světové války ale byla veřejná oslava svátku zakázána. Změna však nastala v květnu 1918. Nejen že se oslavy obnovily, k provolávaným cílům navíc přibyly i národnostní požadavky.

Jak pokračovat za první republiky?
Již bylo předesláno, že za Rakousko-Uherska tvořily svátkový kalendář především církevní slavnosti. Ty v sobě obsahovaly volno z toho důvodu, aby mohli občané místo práce zavítat na bohoslužbu. Navíc církevních svátků bylo během kalendářního roku tolik, že v tehdejší době vynahrazovaly systém dovolené. Otázka, jak naložit se svátky, mezi politickou reprezentací nově vyvstala po vzniku Československé republiky. Diskuse se především točila kolem zmíněných církevních svátků. Například progresivní levice i pravicoví ekonomové navrhovali jejich zrušení. Zatímco ale první skupina hlásala jejich nahrazení systémem dovolené, dle druhé už lidé získali dostatek volného času zavedením osmihodinové pracovní doby. A tím pádem by další volna nezaváděli s ohledem na výpadek pracovní produktivity. Dále například levicoví poslanci už na samém počátku 20. let předložili návrh, dle něhož by se národními svátky stal pouze 1. květen, 6. červenec a 28. říjen.

Výsledkem dlouhého jednání se nakonec stal jistý kompromis obsažený v zákoně 65/1925 Sb. o svátcích a památných dnech republiky Československé. Většina církevních slavností zůstala zachována jakožto státní svátek, do stejné kategorie byl již roku 1919 zakomponován také 28. říjen. Legislativa z roku 1925 pak dále stanovovala památné dny, pro které platila ustanovení o pracovním klidu. Jednalo se o den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, upálení Husa, slavnost svatého Václava a také probíraný Svátek práce. Pětatřicet let od jeho vůbec prvního slavení na Střeleckém ostrově se tak dočkal významného povýšení, díky čemuž se mohli občané účastnit masových průvodů, aniž by si museli nadělat hodiny dopředu.

Postupné přebírání otěží komunistickou stranou
Zakomponováním Prvního máje do oficiálního státního kalendáře se Československo zcela vymykalo svému okolí. Nic takového neměli ustanoveno ani spojenci z Velké Británie, Francie, Jugoslávie či Rumunska, ani kupříkladu v Maďarsku. Ne všichni ale tohle povýšení Svátku práce na jeden z národních emblémů přivítali s nadšením. „Komunističtí řečníci vyprávěli příběh, podle kterého buržoazie s pomocí sociálních demokratů původně dělnický svátek asimilovala do oficiálního kalendáře, aby ho zbavila revolučního náboje,“ píše historik Pavel Horák v obsáhlé publikaci Sláva republice!, jež pojednává o svátcích a oslavách v Československu.

Skrze prsty se na prvomájové oslavy mohli dívat také politici z řad pravicových stran. Jak s ohledem na šířící se ideje levice, tak na masovost svátku. Například první československý ministr financí Alois Rašín upozorňoval, že se oslavy Svátku práce v žádném případě nesmí přiblížit oslavám 28. října. Poněkud liknavý způsob k prvnímu máji zaujímali lidovci, kteří den volna raději využívali k výletům a poutím. Zato pro levicové strany se jednalo o bezesporu o největší událost roku. Nadále spolu soupeřili sociální demokraté a národní socialisté, svátek slavila také v republice přítomná německá levice. Brzy po svém vzniku však začali prvomájové otěže přebírat komunisté. Ti už v roce 1921 měli v Praze nejpočetnější manifestaci, pro dokreslení jejich početnosti průvodů se hodí zmínit data Lidových novin z roku 1928. Dle tisku čítala manifestace pod organizací KSČ celkem deset tisíc členů, o dva tisíce méně měli národní socialisté a šest tisíc účastníků přilákalo spojení českých a německých sociálních demokratů.

Ať už manifestaci pořádal kdokoliv, její průběh býval obdobný. Početný dav nejprve prošel městem, následně si na daném místě vyslechl projevy svých politiků. Do prvomájových akcí se ale nepromítaly pouze programy jednotlivých stran. Historik Horák uvádí, že se snahy dělníků taktéž překrývaly s rituálem vítání jara. Což také dokládaly zde přítomné symboly. „Ikonami socialismu byly vycházející slunce nebo rudý hřeb a šíp, symbolizující sluneční paprsek. Rudý květ karafiátu, snadno dostupné označení manifestujících, odkazoval ke slunci a jaru,“ předestřel historik z Masarykova ústavu a Akademie věd České republiky. Levicově orientovaná část společnosti tak našla nový způsob, jak v prostředí kvetoucí přírody definitivně skoncovat s chladným obdobím.

Práce coby zdroj obživy
Ulice měst se na Prvního máje vyprázdnily po německé okupaci. Zákaz velkých manifestačních akcí se nevyhnul ani Svátku práce. Že je však 1. květen po celé období dějin tím nejméně problematickým svátkem, ukazuje například jeho zachování ve svátkovém kalendáři i v době okupace. Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava se razantní zásah do legislativy nevyhnul ani svátkovému kalendáři. Co se z něj vyškrtlo jako první, byl optikou Němců logicky 28. říjen. Naopak nově se například zavedly narozeniny státního prezidenta Emila Háchy (12. červenec) a Adolfa Hitlera (20. duben), ke zřízení protektorátu zase odkazoval 15. březen. Památné dny z éry první republiky sice zůstaly zachovány, se dnem volna už ale občané počítat nemohli. S ohledem na pracovní efektivitu bylo jejich slavení vždy překládáno na nejbližší možnou neděli.

Prvomájového svátku se v této době dotkla ještě jedna změna, po vzoru Němců přejmenování na Svátek národní práce. Ačkoliv v dřívějších letech kritizoval Adolf Hitler svátek za levicové kořeny, i on sám si byl později vědom jeho manifestační síly. Nacistickou interpretací se první máj hned dvakrát přejmenoval. Nejprve coby Svátek národní práce, poté Národní svátek německého lidu. Jak ve své práci shrnul Filip Slezák, jeho úlohou se stala demonstrace semknutosti lidu a integrace dělnictva. Připomínka 1. května tak byla podstatná, ne ale v takovém velkolepém duchu jako v předchozích letech. Navíc svátek oslavoval nikoliv samotné pracující a jejich emancipační snahy, ale práci coby zdroj obživy.

Pouhý den volna
Podobu masové akce opětovně Svátek práce nabyl s nástupem komunistů k moci. Zde však platí známé přísloví, že všeho moc škodí. Možná právě „povinně dobrovolná“ účast v průvodech, škrobené úsměvy a projevy o stavu aktuální pětiletky jsou důvodem, proč je 1. květen dnes vnímán jako pouhý den volna. Nikoliv že se jedná o ukotvenou připomínku dlouhotrvajícího boje za lepší pracovní podmínky, a to napříč celým světem. Avšak s ohledem na nadužívání svátku mezi lety 1948 a 1989 není divu, že je První máj spíše lásky čas.

Při psaní článku byly čerpány informace z těchto zdrojů:

HÁJKOVÁ, Dagmar; HORÁK, Pavel; KESSLER, Vojtěch a MICHELA, Miroslav (ed.). 2018. Sláva republice!: oficiální svátky a oslavy v meziválečném Československu. Academia.
SLEZÁK, Filip. 2012. Svátky a manifestace v období Protektorátu Čechy a Morava 1939-1945. Bakalářská práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.
Totalita.cz
Zákon č. 65/1925 Sb. o svátcích a památných dnech republiky Československé.