Petr Herbrych

před 8 hodinami

Po článku z minulého týdne o závěrečných dnech druhé světové války na Třebíčsku i nadále zůstaneme v éře Protektorátu Čechy a Moravy. Jen z května 1945 se tentokráte přesuneme do roku 1944. Ve výčtu významných událostí druhé světové války spjatých s naším regionem stojí nepochybně v popředí vysazení paraskupiny Spelter, ke kterému došlo v noci ze 4. na 5. května 1944. Ač výsadek doprovázely během jeho působení pořádné komplikace, až do konce války se jeho členům zde v oblasti Třebíčska a Moravskobudějovicka podařily v odbojové činnosti velkolepé úspěchy.

Z Velké Británie zpět do okupované vlasti
Ve spojitosti se západními výsadkami do Protektorátu Čechy a Morava a zde působícími hrdinnými parašutisty si široká veřejnost na první dobrou vybaví likvidaci Reinharda Heydricha, případně o něco znalejším naskočí názvy především čtyř operací – Antropoid, Silver A, Silver B a Out Distance. Jistě, veřejné povědomí o těchto skupinách určily předně jejich úkoly, dále ale nepochybně také jejich odraz v kultuře a vůbec oblíbenost celého tématu. Ovšem ztotožňovat výsadky do protektorátu primárně s výše představenými operacemi by bylo poměrně nefér vůči desítkám dalších hrdinů.

Výcvik parašutistů z československého vojska ve Velké Británii a jejich následná vysazení do okupované vlasti měla na starosti Zvláštní skupina D, spadající pod zpravodajský odbor exilového ministerstva národní obrany. Za samým počátkem této skupiny a tím pádem i vůbec všech západních výsadků je třeba se navrátit do roku 1941. Po vypuknutí války získával londýnský exil informace především od emigrantů z protektorátu a prostřednictvím radiového spojení s domácím odbojem. Ovšem postupem let se poměrně pestrá kontaktní síť začala bortit, a bylo tak zapotřebí navázat pomocí vysílaček opětovné spojení mezi protektorátem a Londýnem. K vytvoření skupiny, která by cvičila vojáky a následně je dosazovala na území nepřítele, tak bylo předně rozhodnuto ze zpravodajských důvodů. Mnohdy se ale uvádí i další důvody, proč se s výsadky započalo. Jedním z nich je kupříkladu obava západního exilu, aby veškerou iniciativu nepřevzal komunistický odboj či výtky ze strany Velké Británie o pasivitě Čechů vůči nacistickému Německu.

Mezi lety 1941 a 1945 iniciovala Zvláštní skupina D celkem 46 operací se 121 parašutistou, uskutečněno však bylo 38 výsadků se 102 vojáky. Ne všechny výsadky ale měly jako primární úkol zpravodajskou činnost a navázání spojení se Západem. Někteří sloužili jako kurýři, jiní byli do protektorátu vysláni za účelem sabotážních akcí. A pak je tu známý výsadek Antropoid s úkolem likvidace Reinharda Heydricha.

První vlnu výsadků můžeme zasadit do období od dubna 1941 do dubna 1942. Sem kupříkladu spadá sedmero hrdinů z krypty kostela svatých Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici či zrádci Karel Čurda a Viliam Gerik. Druhá vlna spadá do přelomu let 1942 a 1943. Ovšem jediným uskutečněným výsadkem zde byla operace Antimony, členové skupin Iridium a Bronse sestřelila v březnu 1943 německá vojska nedalo Mnichova. Po roční pauze pak v dubnu 1944 započala třetí vlna. Na tomto místě se hodí zmínit, že v této etapě již mohly některé letouny startovat ze základen v osvobozené Itálii, čímž se výsadky vyhnuly přeletu nad Německem a možnému osudu vojáků ze skupin Iridium a Bronse.

Výsadek Spelter: K úspěšnému výsadku navzdory obtížím
Součástí třetí vlny byl také čtyřčlenný výsadek Spelter ve složení kapitán Břetislav Chrastina, rotný Jaroslav Kotásek, rotný Rudolf Novotný a četař Jan Vavrda. Jejich primárním posláním, se kterým jej do protektorátu poslala Zvláštní skupina D, bylo opětovné navázání kontaktů s Londýnem prostřednictvím vysílačky s krycím jménem Lenka a také plánování sabotáží. Čtveřice parašutistů po svém seskoku měla absolvovat více než šedesát kilometrů dlouhou trasu z Kramolína do stanoveného úkrytu v Nové Říši. Ovšem plány skupiny se začaly komplikovat už v samotném počátku celé akce, brzy po seskoku z ikonického letounu Halifax. Aby o přítomnosti parašutistů neměl nikdo v okolí jakékoliv ponětí, museli výsadkáři vždy pečlivě uschovat rozbalený padák. To se ale nepodařilo o čas zápolící čtveřici v lesích u Kramolína. Na stromech visící padáky pak gestapu jednoduše napověděly, kdo že se to na jihozápadní Moravě pohybuje. Druhá komplikace nastala při nočním přesunu. Velitel výsadku kapitán Chřastina při brodění řekou Jihlavou ztratil boty a s tím, aby skupině nestěžoval přesun, výsadek opustil. „…avšak když si uvědomíme jeho roli velitele celé skupiny, šlo spíše o těžko pochopitelný zkrat,“ podotkl k tomu například historik Michal Stehlík v publikaci Babické vraždy (o spojitosti výsadku s Babicemi až později). Trojice parašutistů se svým velitelem si coby místo setkání nadále zachovalo Novou Říši. Dle plánu první z nich zde přítomných měl u posledního zastavení křížové cesty udělat pro ostatní informační značku v podobě písmene A. Původní sestava se ale už nikdy nesetkala.

Zbylá trojice Kotásek, Novotný a Vavrda se skrze lesy v okolí Hrotovic dostala do obce Boňov, kde v noci 6. května narazila na noční hlídače Františky Pelána a Durdu. Ti zprvu výsadkářům nevěřili a obávali se, že se jedná o provokaci gestapa, nakonec jim však doporučili úkryt ve stodole Michala Kratochvíla. Ten je také odvážně přijal a odtud se pak výsadkáři přemístili do hájovny Františka Vitouše v Ostré nedaleko Myslibořic. Díky těmto hrdinům se vojákům podařilo navázat kontakty s místními odbojáři a měsíc po jejich seskoku dokonce splnili primárně stanovený úkol. K vůbec prvnímu spojení mezi výsadkem Spelter a Londýnem došlo 5. června 1944 ze statku Ladislava Papuly v Myslibořicích.

Ovšem gestapo moc dobře vědělo o přítomnosti parašutistů. Tu prozradily nejen padáky na stromech u Kramolína, ale i konfidenti gestapa v místních odbojových organizacích. V otázce, jak dále proti parašutistům postupovat, se gestapu nabízely dvě možnosti. Tou první byl ozbrojený zásah a úplné zničení výsadku a jeho sítě kontaktů, druhou hlubší infiltrace skupiny a její následné využití ve zpravodajské hře proti Londýnu i dalším odbojářům. Zvolen byl nakonec ozbrojený zásah, ke kterému došlo 17. června. Okupanti o síle zhruba 400 mužů obsadili hájovnu v Ostré, Kratochvílův statek v Boňově i usedlost Papuly v Myslibořicích. Zatímco parašutistům Vavrdovi a Novotnému i hajnému Vitoušovi se podařilo z obklíčení uprchnout, rotný Kotásek v přestřelce padl. V rukou gestapa následně skončili spolupracovníci výsadku, zmíněný Kratochvíl, Papulovi z Myslibořic či Urbánkovi z Račic. Mimo to však gestapo krátce poté vytipovalo k zatčení třicet členů noční hlídky v Boňově, hlídači Pelán s Durdou se ale k setkání s parašutisty přiznali. Když se pak 23. června 1944 v budově dnešního úřadu v Jaroměřicích konal soud se spolupracovníky výsadku, tázal se soudce přítomných, proč parašutisty neudali. Na to však Kratochvíl z Boňova odpověděl: „Jsem Čech a Čecha nikdy nezradím.‘‘ Pozatýkané následně čekalo to stejné – poprava.



Zdařilé propojení drobných odbojů
Parašutistům Novotnému a Vavrdovi se po událostech v Myslibořicích stal novým útočištěm statek Antonína Plichty v Šebkovicích. Tohle jméno není pro znalce regionální historie neznámým. Je to právě on, kdo se později v 50. letech účastnil také třetího odboje proti komunistické totalitě a v souvislosti s tzv. případem Babice byl v srpnu 1951 popraven. Avšak o tom až později. Sedlák Plichta nejen že poskytl výsadkářům úkryt, zároveň jim poskytoval potřebné informace o dění v regionu. Sám Plichta se pak následně zapojil do šebkovické odbojové skupiny, která byla s dvojicí výsadkářů v blízkém kontaktu. Ovšem ani v Plichtově skrýši nebylo pro Novotného s Vavrdou příliš bezpečno. Po zásahu na jihu Třebíčska se uprchlí parašutisté vybavení novými doklady museli přesunout do jiné části regionu. Novým útočištěm, kde opět zpravodajci navázali spojení s Londýnem, se stala obec Šašovice poblíž Želetavy. Přesněji tedy dům Františka Petrů číslo 68.

Ve své bakalářské práci pojednávající o partyzánském hnutí na Třebíčsku poznamenala autorka Lucie Šerá k činnosti výsadku Spelter následující: „Navzdory neúspěchům, které až do doby přechodu na Moravskobudějovicko výsadek Spelter provázely, pokračovali Jan Vavrda a Rudolf Novotný v plnění svého poslání. To se vzhledem k pozdějšímu úspěšnému působení skupiny Lenka – Jih ukázalo jako správné. Především na jaře roku 1945 se skupina zasloužila o několik významných akcí. Jednalo se především o činnost zpravodajskou, dále poškozování železničních tratí a silničního provozu nebo přerušování telefonního spojení. Skupina se také zhostila úkolu k zajištění dostatečného množství zbraní.“ Ačkoliv z původního čtyřčlenného výsadku působili na jihozápadní Moravě už pouze Vavrda s Novotným, skutečně se jim v boji proti okupantům podařily velké věci. Předně stojí za zmínku fakt, že se dvojici vojáků povedlo spojit 12 místních drobných odbojových skupin, které dohromady čítaly téměř 250 spolupracovníků. Skupiny působily kupříkladu v Šašovicích a Želetavě, Šebkovicích, Domamili, Kněžicích, Lesné či v oblasti Znojemska.

Sjednocený odboj s velitelem Novotným a zástupcem partyzánů Vavrdou získal až po válce pojmenování Lenka-Jih. První název odkazuje na již výše zmíněnou vysílačku, označení Jih zase na oblast působnosti odboje – na Jihlavsko. Sabotážní akce i přepadávání zde pobývajících německých oddílů časově spadá především do posledních měsíců války. K tomu historik Stehlík poznamenal: „Do přelomu dubna a května patří rovněž velká sabotážní akce, která bezprostředně zasáhla také Dačice: dne 1. 5. 1945 došlo ve spolupráci šašovických a dačických odbojářů k vykolejení německého vojenského vlaku u vesnice Toužín na trati Dačice-Slavonice-Waidhofen an der Thaya. Celá akce si však vybrala mezi partyzány svou oběť, když byl německými pronásledovateli zastřelen účetní šašovického velkostatku Augustin Mrvka.“

Vedle sabotáží či přepadávání zde pobývajících německých oddílů však sdružení partyzáni ve skupině Lenka-Jih zajišťovali také dostatek zbraní pro celý region. Celkem byly naplánovány čtyři shozy zbrojního materiálu ze zahraničí. Vůbec první byl naplánován na počátek dubna, vinou špatného počasí se však od akce muselo ustoupit. Úspěšné byly pouze dva pokusy – druhý v pořadí v noci z 8. na 9. dubna a následně poslední čtvrtý v noci na 24. dubna. Třetí shoz v polovině dubna se nepodařilo provést kvůli pozdě ohlášenému heslu. To znělo Mužně vpřed a vždy jím byli upozorněni odbojáři v českém vysílání BBC. Ovšem i když se shoz zbraní uskutečnil, dalo posléze pořádnou fušku všechny kontejnery s výzbrojí nashromáždit na jedno centrální místo. Kupříkladu co se týče prvního úspěšného pokusu, bylo čtyřiadvacet kontejnerů a různých balíků rozeseto na téměř čtyřiceti kilometrech čtverečních. I tak se ale díky spolupráci zahraničních vojsk, výsadku Spelter a odbojářů z místních vsí podařilo ke konci války vybavit místní partyzánské jednotky.

Dozvuky v 50. letech
Činnost výsadku Spelter byla oficiálně ukončena k 31. květnu 1945. Osvobozením a koncem druhé světové války v Evropě ale tento příběh ve zdejším regionu neskončil. „Celý kraj tak měl za sebou statečnou tradici protinacistického odboje a zároveň v něm bylo díky shozům přítomno mnoho zbraní a munice – a ne všechna byla po válce odevzdána zpět do rukou státu. To vše tvořilo předpoklady pro dramatické události počátku padesátých let,“ konstatoval historik Stehlík.

Jak spletité mohou být lidské osudy ukazuje i samotný příklad protiněmeckého odboje na Třebíčsku a Moravskobudějovicku. Už výše bylo představeno zapojení šebkovického sedláka Antonína Plichty do druhého odboje. Ten za cenu života svého i vlastní rodiny poskytl uprchlým parašutistům úkryt, informace i kontakty, navíc na jeho statku byl v posledních měsících uschován shozený zbrojní materiál. Do akce ukrývání zbraní se zapojil také František Bláha, po válce funkcionář MNV v Babicích. Nelze v tomto stručném výčtu opomenout ani jaroměřického kněze Jana Podveského. Všechna tato jména se pak objevují v roce 1951 v souvislosti s tragédií v Babicích a následnými represemi. Sedlák Plichta se už po komunistickém převratu začlenil do odbojové skupiny koláře Gustava Smetany z Litohoře, posledního dubnového dne roku 1951 se mu podařilo utéci bezpečnosti před zatčením a následně jej ke své činnosti zlákal „dobrodruh” Ladislav Malý. Po střelbě v babické škole, jíž se však neúčastnil, byl zatčen, odsouzen k trestu smrti a 3. srpna 1951 popraven. Jedním z postřelených v Babicích byl zmíněný Bláha, ten ale narozdíl od trojice svých kolegů útok přežil. A onen farář Podveský si v soudním procesu v květnu 1952 vyslechl trest odnětí svobody v délce šestnácti let.

Výsadek Spelter tak má pro zdejší region velký význam. I přes počáteční nezdary se jeho členům podařily významné akce v protiněmeckém odboji. Navíc, jak bylo představeno, svůj přesah má i do další etapy nesvobody. Někdejší partyzáni a spolupracovníci parašutistů se po roce 1948 stali účastníky i třetího odboje. Někteří vědomě, některé na stranu nepřátel zařadil komunistický režim kvůli jejich přesvědčení či společenskému postavení.