Tanec jako relax, nebo také cesta do svého nitra

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

před 1 hodinou

TŘEBÍČ (juh) – Roztančeno. Tak jednoduše a prostě se jmenovala akce, která proběhla v sobotu v Komunitním centru Moravia. Zajímavý a trochu tajemný název, podobně jako jednoduchý plakátek, lákal k návštěvě. Skupina kamarádů se tak rozhodla vystoupit ze soukromí a pozvat zájemce, kteří rádi tančí a tanec nepovažují jen za jednoduchou zábavu či sport, ale prostředek sebevyjádření, uvolnění a relaxace. Zjistit, co vše se za slovem Roztančeno skrývá, jsme se s trochou obavy do Moravie vydali. My jsme totiž nechtěli tančit, ale vyptávat se a fotografovat.

Za akcí stojí dvojice organizátorů, kteří si vystačí jen se svými křestními jmény. „Jsme Veronika a Pavel,“ říkají s úsměvem a bez potřeby větší oficiality. Právě neformálnost je jedním z pilířů setkání, která vznikla z potřeby sdílet pohyb, hudbu a bezpečný prostor.

Roztančeno není jednorázová záležitost. „Je to druhý rok, snažíme se scházet zhruba jednou za měsíc. V létě je to složitější, lidé jsou rozlítaní, ale plánujeme přesunout setkání do Slaviček, kde budujeme venkovní prostor mezi stromy,“ popisují organizátoři s tím, že místo ponese název Prostor radosti Slavičky.

Samotná náplň večera je jednoduchá, ale přesto přitažlivá. Intuitivní tanec bez pravidel, bez hodnocení, bez nutnosti někoho následovat. „Každý si tančí sám za sebe. Lidé se nesoudí, často ani nekoukají kolem sebe. Je to bezpečný prostor, kde může být člověk takový, jaký je,“ vysvětluje Veronika. Pomáhá i přítmí sálu, které odbourává ostych.

Hudba je reprodukovaná, pečlivě vybraná do playlistu, ale prostor dostává i spontánnost. „Kdo chce, může si vzít bubínek nebo jiný nástroj a přidat se,“ doplňuje Pavel. Výsledkem je živý organismus večera, který se pokaždé vyvíjí jinak.
Podobná setkání nejsou ojedinělá. Inspiraci našli organizátoři v konceptu takzvaného ecstatic dance, který se koná po celé republice i ve světě. Společným jmenovatelem je pohyb bez alkoholu a drog. „Je to čistě o hudbě a o tom, kam se člověk sám dostane,“ vysvětlují nám podstatu.

Důležitou roli hraje i komunita. „Je to kolektivní tanec v tom smyslu, že se sejde skupina lidí, kterým je spolu dobře, mají podobné hodnoty,“ zaznívá během rozhovoru. Přesto nejsou dveře zavřené nováčkům – naopak. I ti si podle organizátorů rychle najdou své místo. Večer má svůj přirozený rytmus. Začíná společným kruhem a krátkým sdílením, pokračuje volným tancem a končí postupným zklidněním. „Každý si může během tance promyslet, co zrovna potřebuje, co řeší. A pak se to zase uzavře a jdeme domů,“ popisuje Pavel. A emoce? Ty k tomu patří. „Když na někoho něco přijde, většinou si to prožije sám. Jsme ale komunita, která se zná a dokáže si případně pomoct,“ dodává.
Roztančeno tak není jen o pohybu. Je o zastavení, vnímání sebe sama a možná i o odvaze na chvíli vypnout svět kolem. A právě v tom asi je i jeho největší síla.

Foto HoN: Jan Uher