Martínkov je členskou obcí mikroregionu Moravskobudějovicko. Nachází se přibližně 23 kilometrů jihozápadně od Třebíče a 10 kilometrů severozápadně od Moravských Budějovic. Podle údaje z roku 2025 má ves 243 obyvatel. Její severní hranicí prochází naučná stezka s názvem Březinova cesta. Převážná většina katastru Martínkova leží v nadmořské výšce kolem 500 metrů. Na západní hranici jsou však situovány vrchy s nadmořskou výškou přes 600 metrů. Víska má polohu slovanské vesnice - staří Slované své vesnice zakládali tak, aby byly položeny proti východu slunce. Název obce v běhu dějin prošel vývojem. Původní jméno bylo Martinice. Pojmenování vsi bylo pravděpodobně odvozeno od křestního jména Martin nebo Martínek.
Mnohdy se vedle názvu objevuje ještě přívlastek červený. To proto, že půda (hlína) v okolí byla této barvy a stejnou barvu měla i střecha martinické tvrze. Vísku Martínkov (Martinkow) lze najít na Fabriciově mapě Moravy (1575) a Komenského mapě Moravy (1627). Ves často měnila své majitele. K nim patřil, například Oldřich z Martínkova, Záviš z Martínkova, Martínkovští z Rozseče, Adam Hrubčický z Čechtína nebo Martin Sieghofer ze Sieghartsbergu. Tamější tvrz je poprvé uváděna kolem roku 1368. Poprvé byla pobořena již o 41 let později. V době husitských válek byla kvůli strategické poloze obnovena. Obec Martínkov zastávala v tomto čase důležitou úlohu v událostech na Moravě. Po třicetileté válce získala zdejší dominanta, kostel Navštívení Panny Marie, svoji současnou podobu. V roce 1713 byl dostavěn za přispění lesonického Karla Theofila hraběte z Aipichlů a v současnosti je kulturní památkou České republiky.
Téhož roku (1713) je poprvé zmíněna první informace o školní vyuce. Škola prošla několika přestavbami a fungovala až do roku 1977. Dále byl statek Martínkov připojen k panství v Lesonicích. Za nevolnického povstání byla víska jednou z nejvybojnějších. K místním organizátorům této historické události, která na lesonickém panství v roce 1775 vyvrcholila krvavým střetem, patřil Joannes (Jan) Tržil.
V Martínkově má purkmistr Tržil rodný dům, na který upomíná pamětní deska. V průběhu 20. století byl rozpalcelován martínkovský dvůr (1919) a rovněž byla nově postavena prodejna s hostincem a hasičská zbrojnice (1945). Z moderní historie lze zmínit rok 2015, kdy Martínkov zvítezil v ankětě o Vesnici roku kraje Vysočina. Mezi martínkovské pamětihodnosti patří kromě výše zmíněného farního kostela ještě pomník a pamětní deska českému knězi a fejetonistovi Václavu Kosmákovi, pomník padlých během 1. světové války, pamětní desky Ottu Albertu Tichému - regenschori chrámu sv. Víta v Praze a Josefu Štefanovi - řídícímu učiteli, který byl v roce 1942 umučen nacisty. U obecního rybníku s názvem Jordán Husité křtili své děti. V roce 2018 obec zakoupila rodný dům Václava Kosmáka a vzniklo zde muzeum s expozicemi pojednávajícími o historii obce a o místních rodácích.
Sbor dobrovolných hasičů byl ve vsi založen v roce 1888. Hasiči se kromě prevence a nácviku hasičských dovedností spolupodílejí na organizaci mnoha akcí a patří mezi nejaktivnější zdejší spolky. Dalšími ve vsi činnými spolky jsou TJ Sokol Martínkov, Mocní kačeři (oddíl kopané), Klub přátel historie Martínkova, krojovaný sbor Džbánek, Martínkovské ryze amatérské divadlo a další. Podle pověsti u Červeného Martínkova Sibyla předpověděla konec poslední a největší krvavé bitvy – války na světě. Po tomto boji by mělo zůstat tolik lidu, co se ho vejde pod formanskou plachtu. V příštím díle společně s Toulkami po Třebíčsku navštívíme nedalekou obec Budkov. Pavel Janega
