Partneři zpravodajství

Yashica Events

ROXY Club Třebíč

Bowling U Kmotra

Aquapark Laguna

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

před 2 hodinami

V prostředí bojových sportů si v posledních letech přímo vybojoval významné postavení oddíl Thaibox Devils Třebíč. Po třech zlatých medailích na červnovém mistrovství České republiky přišel začátkem září další úspěch. Tři místní zápasníci se v Abu Dhabi zúčastnili mistrovství světa v muaythai a co víc, Isabella Čechová se do Třebíče opět navrátila se zlatou medailí. „Upřímně jsem si jel pro tři zlaté medaile. Ale jsem šťastný, protože když jsem viděl tu konkurenci, tak se mohlo taky stát, že bychom nedovezli žádnou,“ pověděl v rozhovoru pro Horácké noviny Petr Ottich, předseda třebíčských Devils, reprezentační trenér a člen výkonného výboru mezinárodní asociace muaythai.

Momentálně máte za sebou jako jeden z trenérů české reprezentace muaythai mistrovství světa v Abu Dhabi, kde měla Třebíč velké zastoupení. Než se k této události dostaneme, tak na samý úvod položím jednu základní otázku. V devatenáctičlenném týmu České republiky byli hned tři zástupci Thai Box Devils Třebíč. Jak vůbec v tomto sportu probíhá výběr reprezentantů?
Má to hned několik kritérií. Samozřejmě to nejdůležitější je, že zápasníci musí mít v průběhu sezony za sebou výsledky. Česká muaythai asociace pořádá národní ligu, kdy se každý měsíc či každé tři týdny koná jedno kolo. Toho se účastní všichni zápasníci, sbírají body a umisťují se v tabulce. Tady je ale trochu problém s reprezentanty, protože jsou tak dobří, že s nimi už málokdo chce zápasit, a ne vždy se tedy účastní všech kol. To je ale první moment výběru, kdy se koukneme právě na umístění v národní lize. Další a důležité kritérium je mistrovství České republiky. Jedná se o turnaj, na který se přihlásí všichni, kteří mají zájem. To znamená, že všechny oddíly v České republice, kterých je zhruba sedmdesát, na tento turnaj nahlásí počty svých svěřenců. Následně se v jednotlivých kategoriích udělá pavouk a postupuje se jako v tenise. A když se pak závodník stane mistrem republiky, tak je to hlavní krok do reprezentace. Protože reprezentant by měl dokázat, že ve své kategorii porazí všechny. To naši třebíčští závodníci v podstatě splňují každý rok. Jediný Libor letos nebyl mistrem republiky, ten v tu dobu reprezentoval na mistrovství světa v Brazílii.

Pak tu máme ale další menší turnaje, například v Maďarsku a Polsku. Reprezentační trenéři si tak vedou evidenci svých širších nominací. Máme třeba čtyřicet dětí z republiky, které sledujeme. Na reprezentačním soustředění se poté sejdou všichni nominovaní. Mezi nimi může být i vicemistr republiky, protože první třeba neudělá váhu, něco mu bude, pojede pryč s rodiči. Odtud se pak udělá finální výběr.

Mistryně světa Isabella Čechová s trenérem a předsedou Thai Box Devils Třebíč Petrem Ottichem.  Foto fb: Isabella Čechová

Zmíněné mistrovství České republiky bylo v červnu, světový šampionát v září. S přípravou na mistrovství světa v Abu Dhabi se tak začalo ihned v červenci?
Všeobecně v našem sportu platí, že prvních čtrnáct dní v červenci mají všichni volno a málokdo trénuje. Je důležité říct, že zápasníci si celý rok drží váhu. Oni jsou zařazeni do konkrétních váhových kategorií. Například Libor Dobeš si celou sezonu musí držet čtyřicet dva kilogramů, aby v této kategorii mohl nadále zápasit. Všichni tak drží diety, mají pravidelné trénink, a když skončí sezona, tak je potřeba jim dát volno. Na regeneraci a jiné zájmy, někdo třeba jede na dovolenou. Tudíž těch prvních čtrnáct dní je určených k odpočinku. Od půlky července jsme pak začali znovu, dvoufázovými tréninky ráno a večer. Vždycky jsou dva dny tréninků, jeden den volna, tři dny tréninků a opět jeden den volna. Mají toho zkrátka dost. Náročností dosahují už skoro jako dospělí, nicméně potřebují více regenerovat.

Jak je tréninková jednotka složená? Hádám, že obsahuje nabírání fyzičky, síly, pak i samotné zápasy…
Přesně tak, každý trénink je zaměřený na něco jiného. Pro áčkaře máme v průběhu roku i kondičního trenéra, Karla Kosmáka, který u nás kdysi boxoval a teď se specializuje na fyzickou přípravu. A s ním v rámci fyzické přípravy probíhají posilovací cvičení. V tomto sportu se jedná o výbušnost, rychlost, získání síly v určitých partiích. Protože u nás, jak se klinčuje, tak je potřeba mít hrozně silný záda, je potřeba mít přítahy v držení, střed těla, stabilitu, musí se umět držet na jedné noze. Když je pak dvoufázová příprava se mnou, tak mám tréninky založené na techniku, dynamiku, potom třeba na rychlost, fyzickou připravenost, zmíněné klinčování a tak dále. Vše si rozvrhnu do konkrétních dnů a pak vše drilujeme, aby se ten pohyb stal přirozeným a nemuselo se nad tím přemýšlet.

Trénink je jistě náročný nejen fyzicky, ale i časově. Obzvláště pro vás jako trenéra. Kolik času vám tak příprava na tréninkovou jednotku zabere?
Pokud vím o nějaké světové akci, tak si musím sednout a třeba půl dne jsem zavřený v kanceláři, mám vypnutý telefon a vytvářím tréninkový plán na dva až tři měsíce. Jeho se pak držím, jedu podle něj, ale samozřejmě ho musím případně upravit. Když třeba přijde zranění, nebo někoho něco bolí. Ale i před každým tréninkem se tomu věnuji půl hodiny dopředu a pak i po něm, jestli jsem to udělal správně, jestli bude navazovat následující trénink a podobně. Není to tedy málo času.
Už bylo zmíněno, že součástí reprezentace byli tři zápasníci třebíčského oddílu. Místní Thai Box Devils má za sebou velké úspěchy, tak se zeptám, s jakým očekáváním jste do Abu Dhabi odjížděl?

Upřímně? Jel jsem si pro tři zlaté medaile do Třebíče. Ale bohužel to nevyšlo. Každý má vždy určitý cíl, tím mým byla tři zlata. Dovezli jsme jedno, ale neříkám, že bych nebyl spokojený. Jsem samozřejmě šťastný, protože když jsem viděl tu konkurenci, tak se mohlo taky stát, že bychom nedovezli žádnou medaili. Oproti některým státům je kolikrát velmi těžké se prosadit. V kategoriích v České republice to je následující: Libor Dobeš - top, Isabella Čechová - top, Karolína Mašterová - top. Ale v Rusku je v jednotlivých kategorií takovýchto top zápasníků patnáct až dvacet. Mohou si tak z té špičky vybrat doslova diamant, čímž to máme těžší. Jak se říkalo za našich mladých let: „nas ne yest' mnogo…“ Jich mnogo je a mají z čeho vybírat.

Když mluvíte o počtu, tak na kolik soupeřů zápasníci během turnaje narazí?
To se liší dle kategorií. Třeba Libor jich měl patnáct, a tím pádem tak těžší. Podobně jako Karolína, tak i Libor vypadl v semifinále. Bohužel. Nechali tam všechno, ale soupeři byli holt lepší, je to zkrátka sport. V kategorii 12-13 let se ale povedlo vyhrát Isabelle Čechové. Ta sice měla ve své kategorii méně holek, ale je třeba říct, koho porazila. Ve finále se utkala s ruskou zápasníci, držitelkou tří zlatých medailí IFMA, která zde navíc nikdy neprohrála.

Její vůbec první přemožitelkou tedy byla Isabella. To je vedle zlata také pěkný úspěch.
Ano. Proto také po finále soupeřka tak vypadala. Vůbec tomu nemohla uvěřit a byla zlomená.

Atmosféra mezinárodního turnaje je pro nás těžko představitelná. Jak takové mistrovství probíhá?
Nejprve se sejdou všichni závodníci a mají dva dny na registraci. To znamená, že se musí registrovat u rozhodčích, kde je zváží, zkontrolují podle pasů a v případě, že vše souhlasí, je zapíší do systému. Až jsou všichni zvážení, tak přijde den, kdy počítač vygeneruje turnajového pavouka. Tím se tak dozví své soupeře a potom se už děj vůle Boží…

A pak během turnaje normálně pokračujete s tréninky?
Každý den probíhají nějaké tréninky, ale bavíme se už jen o takových, které jsou dynamické, rychlostní a na tvrdost. Hodně jen lapují, což jsou takové bloky, a také klinčují, aby si celý ten pohyb zafixovali. Není to žádné běhání, žádná fyzicky náročná tréninková dávka. Je to jen opravdu systematická příprava na ten daný zápas. Někdo si třeba jde zaběhat, dá si jedno dvě kolečka kolem parčíku, jen se zahřeje. Je to také o tom, že zápasníci musí spalovat, protože si nadále musí držet váhu. Logicky vzato, někteří s tím udržením váhy samozřejmě mají problém. Proto třeba nosí i obleky, aby se pořádně zapotili, někdo jde třeba do sauny. Stává se, že to přežene s večeří, neposlouchá a za našimi zády si vezme bonbonek a najednou se váha zvedne. To mi pak říkají: „Trenére, já nevím, co teďka dělat…“ Tak na to radím saunu. I když ta samozřejmě vyčerpává. Zkrátka vždy to ladíme, aby vše klaplo.

Jak dlouho zde trvají samotné zápasy?
To je jednoduché, dělí se to dle věkových kategorií. Kategorie 10-11 let má minutový zápas, což my jsme tam tentokrát v té kategorii nikoho neměli. Kategorie 12-13 let mají minutu a půl a od 14 let výš, do těch 16-17 let, mají už dvě minuty. Libor s Isabellou měli zápas dlouhý jeden a půl minuty, Karolina dvě minuty. Třikrát jeden a půl minuty, třikrát dvě minuty.

Už jste zmínil, že jste do Abu Dhabi odjížděl s očekáváním tří zlatých medailí. Jistě tomu bylo i s ohledem na prestiž, jakou třebíčský oddíl momentálně má. Vnímáte taky, že patříte mezi špičku v republice?
Když jsme loni přivezli druhé republikové zlato, využil jsem toho sloganem Nejúspěšnější klub thajského boxu na Vysočině. Nechtěl jsem psát v republice, aby si někdo nemyslel, že jsem nafoukaný. Tak jsem tam alespoň dal Vysočinu, jelikož to je pravda. Zde v kraji žádný jiný klub nemá takovéto úspěchy. Letos jsme dovezli další zlato a máme celkem tři. Tímto jsme vlastně jediní v republice. Jen České Budějovice Gladiators mají dvě zlata z mistrovství IFMA. Není tak v republice oddíl, který by měl tři zlata. Ale nechci se tím prsit, není to úplně dobré. Navíc kdybych takhle frajeřil, tak by mohla přijít karma a dát mi přes prsty.

Jen pro představu, v jaké že konkurenci se pohybujete?
Tak vemte si, že je sedmdesát klubů v republice, skoro ve všech koutech. Jen z takové Prahy je tam deset až dvanáct klubů s mnoha členy. Těch závodníků jsou stovky až tisíce, takže to není málo.
Důležitou roli zde ale hraje práce s dětmi. Někteří začali později a my jsme byli myslím první oddíl, který se začal dětem věnovat. A až pak se na to navázaly ty ostatní. I tohle tak hraje určitý význam. Někde s tím teprve začínají, jinde se narozdíl od nás specializují na profi scénu. U nás je to ale naopak. Máme rozsáhlou základnu dětí, kde trénují, vyrůstají vedle sebe. Logicky vzato, když máte patnáct dětí pohromadě šest let, tak si v budoucnu pomáhají navzájem. Každý z nich je individualita a každému jde něco jiného. Jednomu box, druhému kopání, třetímu klinčování. V tréninku se pak vše sejde a navzájem si pomohou a zlepšují. Tudíž i tenhle faktor vede k úspěchu sportovců. S málo dětmi se tohle nepovede.

Pokud zůstaneme u práce s mládeží, tak vy se dětem věnujete od jakého věku?
Už asi třetím rokem máme dětskou přípravku od tří do pěti let, ta ale je specializovaná pouze na pohyb a základní pohybové aktivity. Specializace na bojové sporty jako BJJ, MMA, klasický box nebo thajský, který zde máme jako prioritu, začíná od šesti let. Začínáme tak od doby, kdy dítě začne chodit do školy. Přece jen se jedná o bojové aktivity a děti musí umět na tréninkové jednotce udržet pozornost. Ze školky jsou zvyklí běhat a hrát, teď se ale může stát, že neudrží pozornost a neuhne letící noze, ruce a může dojít k úrazu. S nástupem do školy ale dětem začíná jistý režim. Přijde učitelka a zazvoní, sednou do lavice, dávají pozor a po zvonění mají další přestávku. Právě tento systém je dobrý v bojových sportech. Dítě přijde na trénink a ze školy už má naučeno, že má svého trenéra, který mu dává konkrétní úkol, po cvičení je pauza na pití a podobně. Neméně důležitá je pak ta pozornost. Dříve jsem to sice tak neměl, ale vypozoroval jsem, že je skutečně dobré začít od nástupu do školy.

Máte tedy za sebou červnové mistrovství České republiky, nyní i mistrovství světa. Co vás nyní čeká v následujících týdnech až měsících?
Jednak hned teď v sobotu (na konci září - pozn. redakce) je liga, tam ale nikdo nejede. Po světovém turnaji jsem dal zápasníkům volno, i když už včera byli na tréninku. Prostě bez toho nemůžou žít. Navíc jak jsem tady nebyl, není nikdo moc připravený, a tak pojedeme až na další kolo. To je jedna věc. Pak máme před sebou mezinárodní turnaj v Polsku a Karolína Mašterová má mít zápas v Německu. Ten ale teď ještě řeším, jestli tam vůbec pojedeme. Hned na to totiž navazuje mistrovství Evropy, které je po dlouhých letech otevřeno pro děti a juniory. Evropská muaythai federace pro letošní rok vyhlásila i kategorie pro děti. A ty moje samozřejmě chtějí na turnaj do Athén jet. Teď tedy řešíme, jestli ti tři, nebo ještě někdo, nebo jak to vůbec bude. V říjnu bude soustředění české reprezentace, tak se opět sejde tuzemská elita a bude se vybírat tým, který na Evropu vyrazí.

Když na mistrovství pojede stálá a již zmíněná trojice, tak tentokrát byste měl jaká očekávání? Také tři zlata?
Jasně. Já mám vždycky stanovené vyšší cíle. Kluci mi kolikrát nadávají, že bych měl naopak mít menší, abych nakonec nebyl tak zklamaný. To ale nejsem. Ze zmíněného mistrovství světa máme jednu medaili a myslím, že kdybych tak vysoký cíl neměl, tak se třeba ani ta jedna nepovede. Navíc vím, co tomu ti tři dávají, tudíž prostě počítám s tím, že by Evropa pro nás mohla být lepším turnajem než mistrovství světa. Přece jen těch států zde bude méně a upřímně si můžeme říct, že těch zápasů nebude tolik, aby se naši závodníci mohli prokousat do finále a uspět.