CHLÍSTOV (herb) - Prosincová scenérie může mít mnoho podob. Předvánoční čas má společnost například vžitý díky Josefu Ladovi a jeho kresbám plných tradic a především sněhu. Nebo také ikonické duo Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř v jedné ze svých písní zpívá o prosinci jako o čase, kdy spí bílá zahrada a listonoši klapky nosí na promrzlých uších.
V posledních týdnech je však počasí ryze dušičkové než adventní. Avšak ani to na správné předvánoční atmosféře nikterak neubírá. Například v Chlístově naladil místní občany do správné předvánoční nálady v sobotu 13. prosince smíšený pěvecký sbor Differo i známá dvojice anděl Petronel a čert Uriáš.
Za mlhou tak hustou, že by se dala krájet. Za tímto souvětím se však tentokrát neskrývá rybník Brčálník a skřítek Rákosníček, ale jednotlivé dědiny na Třebíčsku. Po sněhové nadílce na samém konci listopadu zahalila region hustá mlhá. Když to za okny vypadá jak měsíc až dva dozadu, leckdo se může v mysli obtížně dostat do předvánočního módu. Naštěstí tu ale jednotlivé návsi zdobí betlémy, vánoční stromky a konají se tůzná předvánoční setkání. Pak stačí pouze návštivit jednu ze společenských akcí a hned je pomyslná sváteční nota správně naladěna.
Aby se však takto naladili třeba občané v Chlístově, museli se nejprve hlasově sladit zpěváci a zpěvačky ze smíšeného pěveckého sboru Differo. Hudební ansámbl vedený sbormistryní Annou Kolaříkovou si pro chlístovskou komunitu v předvečer třetí adventní neděle připravil pásmo koled a vánočních písní. Vedle uměleckého zážitku mělo však sobotní vystoupení i lehce edukativní rozměr. Každá píseň byla uvedena krátkou informací o jejím původu či drobnou zajímavostí. Třeba takoví chlístovští lidé už vědí, že o Vánocích často hraná píseň Carol of the Bells není americkým produktem, jak se mnozí domnívají. Píseň vznikla na samém počátku minulého století nedaleko od nás, na Ukrajině.
Jak tomu u vystoupení sboru Differo bývá, přídavku by se posluchači marně dočkali. Správně tomu tak. Dle slov sbormistryně Kolaříkové ani na samém konci života, kdy si Bůh člověka zavolá, přece nebývá žádný přídavek. Když ale utichly pěvecké hlasy, domů se rozhodně nešlo. O pár metrů, v místním hostinci, se totiž promítala oblíbená pohádka Anděl Páně. Ačkoliv následující pasáž pochází sice až z druhého dílu Petronelova příběhu, dalo by se sobotní setkání s nadsázkou uzavřít následovně: „Vzhůru, bratři milí, do místní hospody!“
