Zatímco ve Středomoří končí často na talíři nebo v pytláckých sítích, v Česku vystoupala na pomyslný ptačí trůn. Ptákem roku 2026 se stala pěnice černohlavá, lidově černohlávek. Česká společnost ornitologická (ČSO) ji vyhlásila při příležitosti svého stého výročí.
Nenápadný pěvec o něco menší než vrabec každé jaro rozeznívá zahrady, parky i lesní okraje optimistickým, flétnovým zpěvem. Právě hudební projev dal jméno celému rodu pěnic. Druhový název černohlavá pak odkazuje k nápadné „čepičce“ – samci ji nosí uhlově černou, samice a mláďata skořicově hnědou. Pěnice černohlavá střídá na titulu konipasa horského a není to náhoda. Právě tento druh má Česká společnost ornitologická ve svém logu. „Udělením čestného titulu chceme upozornit na stoletou existenci organizace, která se od roku 1926 věnuje ochraně ptáků, jejich výzkumu i popularizaci ornitologie,“ uvedl ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek. Latinské rodové jméno pěnic – Sylvia – nese i název odborného časopisu ČSO, který vychází nepřetržitě už od roku 1936.
Úspěšný přizpůsobivec
Černohlávek je ukázkovým příkladem ptáka, který dokázal vytěžit ze změn krajiny způsobených člověkem. Původně obýval lesy s křovinným podrostem, remízky a okraje polí, dnes se s ním běžně setkáme i v městské zeleni. „Z původních křovin snadno pronikl do parků, zahrad a měst. Jeho přizpůsobivost přispívá k tomu, že se mu daří,“ říká Vermouzek.
Od 80. let minulého století, kdy se ptáci začali systematicky sčítat, se populace pěnice černohlavé ztrojnásobila. V Česku dnes hnízdí 1,5 až 2 miliony párů, což ji řadí mezi pět nejpočetnějších ptačích druhů u nás. Dobře se jí daří i na celoevropské úrovni.
Čepička jako poznávací znamení
Na první pohled nenápadný pták má jeden detail, podle něhož si ho lze snadno zapamatovat. „Výrazná čepička na temeni je znakem, díky kterému si pěnici nelze splést s jinými drobnými pěvci,“ vysvětluje Alena Klvaňová z ČSO. Zatímco u sýkor překrývá černá kresba celé oko a doplňuje ji tmavý podbradek, u pěnic sahá čepička jen k hornímu okraji oka.
Ještě výraznější než vzhled je ale zpěv. Samci zpívají z křovin, často přidávají motivy dalších druhů – od kosa po slavíka. Kromě melodického „koncertu“ se ozývá i tvrdé kontaktní tek-tek, připomínající škrtání oblázků o sebe.
Cestovatel s komplikovaným osudem
V Česku tráví pěnice zhruba půl roku. Přilétá už koncem března, na podzim pak většina populace míří do zimovišť ve Středomoří. Někteří jedinci ale zůstávají blíž – například v zámeckém parku v Lednici, kde ornitologové zimující pěnice pozorují už od 60. let. S oteplováním klimatu se podobných případů zřejmě dočkáme častěji.
Zajímavostí je i změna migrační trasy části populace. Od 70. let létá část černohlávků z Čech zimovat do Velké Británie, zatímco moravští ptáci míří spíše na jihovýchod Evropy a Blízký východ.
Středomořský paradox
Přestože se pěnici černohlavé daří, její příběh má i temnou stránku. Právě ve Středomoří, kam na zimu odlétá, čelí masivnímu nelegálnímu lovu. „Na Kypru, Maltě nebo v Itálii patří pěnice k nejčastějším obětem pytláků. Každoročně takto zahyne až 1,8 milionu černohlávků,“ upozorňuje Vermouzek.
Kampaň Pták roku 2026 chce upozornit i na tento problém a podpořit snahu organizací sdružených v BirdLife International o zastavení ilegálního zabíjení ptáků.
Pomoc začíná na zahradě
Pomoci pěnicím ale může každý. Stačí šetrně pečovat o zahrady a parky. „Během hnízdění potřebují dostatek hmyzu. Vyhněme se pesticidům, nechme část trávníku neposečenou a nabídněme úkryt třeba v hromadě listí,“ radí Klvaňová. Důležité jsou i keře a stromy, které poskytují hnízdní příležitosti a potravu – například bez, střemcha, tis nebo rybíz.
Česká společnost ornitologická vydá k vyhlášení Ptáka roku monotematické číslo časopisu Ptačí svět. Se zpěvem černohlávka se veřejnost seznámí i během tradiční akce Vítání ptačího zpěvu na přelomu dubna a května.
Z materiálů ČSO připravil Honza Uher
