Redakce

23. 02. 2024

visibility 362

Jste autorkou konceptu zábavného trénování mozku. V Třebíči jste založila Mozkohernu. Jak vás to napadlo? Co vás k tomu vedlo?
Hledala jsem způsoby, jak trénovat mozek a rozvíjet paměť, soustředění a prostorovou orientaci. Svaly a fyzickou kondičku člověk posiluje pohybem, sportem. Mozek se dá posilovat taky. Mozkoherna je taková zábavná mentální posilovna. Pro trénink používám to, co baví a pomáhá i mně – mozkohračky a neurotechnologie. Jsou to chytré hlavolamy a moderní softwary, které zaujmou. Mozek se baví a trénuje. Mozkohernu máme v židovské čtvrti v Třebíči, chodí k nám rodiny s dětmi, party přátel, turisté. Jezdíme po celém Česku, vše s kolegyní Šárkou Vostálovou sbalíme do auta a přijedeme kamkoliv. Jsme jediní v České republice, kteří jezdí do firem a na konference s Mindballem, unikátní neurotechnologií, kde můžete dávat góly svými myšlenkami.

Původní profesí jste učitelka. Vystudovala jste pedagogickou fakultu – češtinu a historii. Učila jste někdy ve škole?
Ve škole jsem nikdy neučila. Ale ve škole jsem každý týden. Pro žáky, studenty i učitele připravujeme programy Trénuj mozek! Jezdíme po celé České republice, takže mohu říct, že jsem prošla tolika školami, co nestihne celý učitelský sbor za celou svou kariéru (smích). Velmi dobře znám školské prostředí, vím, co učitelé a ředitelé řeší, s čím se potýkají. A také se bavím každý týden s mladými lidmi a zajímám se o to, jaké jsou jejich pohledy na svět, co je trápí, jaké hry hrají na počítači a které influencery sledují. Vnímám i to, že se potýkají s úzkostnými stavy, někteří mají zkušenosti se sebepoškozováním. Stále více jsem přesvědčena, že je důležité se zajímat o duševní zdraví, o to, jak funguje náš mozek a naučit se zvládat emoce. To vše se spojuje v tom, co dělám. Někdy je to náročné, ale stále mi to dává smysl.

I přesto, že se pohybujete ve škole tak často, je vám podnikatelské prostředí bližší?
Učitelství i podnikání jsou velmi kreativní oblasti. V mnohém se podobají. Takže jsem neskočila do zcela jiného pole. Dobrý učitel umí zaujmout, to platí u podnikatele taky. Živnostníci a firmy se musí věnovat zákazníkům, uspokojovat jejich touhy a neustále hledají cesty, jak své služby nabízet a rozšiřovat. Podnikání je dobrodružství, a ne každý na něj má odvahu. A ne každý má nervy na to učit (smích). Školím ve firmách komunikační dovednosti, s kolegyní učíme, jak efektivně používat sociální sítě, takže se mi vlastně dokonale podařilo propojit mé vzdělání s mými „hřivnami“ a s tím, co mě baví.

Zaujalo mě slovo mozkohračky. To používáte jenom vy…
Máte pravdu. Vymysleli jsme nové české slovo. Jsou to hračky, které trénují mozek. Hledáme je po celém světě. Zkoušíme. Když se nám líbí, jsou kvalitní a prospívají tréninku mozku, tak je zapojíme do našich programů. Máme i některé na skladě, takže když někoho zaujmou a chtějí si je koupit domů, tak u nás mohou. Aktuálně hodně spolupracujeme s Ježíškem.

S čím za vámi lidé nejčastěji chodí? Proč vyhledávají trénink mozku?
Všichni jsme přesyceni informacemi, zavaleni úkoly, máme málo času. To se propisuje do naší schopnosti se soustředit. Či spíše nesoustředit. Děláme moc věcí najednou, žádnou do hloubky. Čas nám protéká mezi prsty. A jsme nespokojeni. Máme pocit, že nestíháme, že si špatně pamatujeme, že se nesoustředíme. To jsou časté příběhy lidí, kteří k nám chodí. A znám to samozřejmě i ze své vlastní zkušenosti. Nesoustředěný a unavený člověk dělá chyby, nemá radost ze života, nebaví ho práce a ani doma to není nejrůžovější. Paradoxní je, že máme tolik nástrojů na to, abychom si šetřili čas, a přitom ho máme stále méně. Spoléháme na svůj mobil víc než sami na sebe. Vše do něj píšeme, vše v něm hledáme – adresy, informace, údaje. Omezujeme sociální kontakty na ty, které máme v messengeru a na Whatsupu. Jenže rozhovory tváří v tvář nic nenahradí. Mimochodem víte, při kterých činnostech se mozek nejvíce soustředí? Je to sex, rozhovor tváří v tvář, cvičení a hraní her či mozkohraček.



Nehrozí nám digitální demence? Jak se můžeme z takového kolotoče dostat?
Zastavit se. Advent se k tomu vyloženě nabízí. Já osobně jsem si nedávno naordinovala digitální detox, tedy jsem výrazně omezila dobu, kterou jsem trávila na sociálních sítích. A přesto, že je mou druhou prací vědět, co se děje v politice, ve světě, tak jsem snížila příjem zpravodajství na nezbytném minimum. A dopřála jsem si pár dnů v horách a v lese, bez signálu. Člověk si tam uvědomí, že někdy je lepší být než mít. Se svými přáteli se místo na kávě potkávám právě na procházkách a výšlapech. Mozek se naladí do jiného módu, venku se okysličí, zlepší se vám nálada a máte čas vše probrat. Splašenou mysl zklidníme jedině tak, že vědomě začneme pracovat na zpomalení. Vynikající jsou dechová cvičení.

Proč je dnes soustředění tolik skloňované slovo?
Umět se soustředit je základem pro to, abychom dokončili to, co jsme začali. Práci, úkol ve škol, ale také životní plány. Abychom si mohli něco zapamatovat, musíme se nejprve soustředit. Když s někým mluvím a mám přitom v ruce telefon s Instagramem, určitě ho nevnímám na sto procent. A pak vznikají hádky a nedorozumění. Naučili jsme se jíst s telefonem, místo s partnerem nebo s dětmi. To je špatně. Rozvolnili jsme režim na tolik, že nám chybí řád. Dost paseky v tom nadělala doba covidová. A my jsme se z toho ještě nevzpamatovali. Soustředění dostává na frak ze všech stran. Všichni o něm mluví. Ale ruku na srdce, nebo spíš na hlavu – co děláte, jak se cítíte, když se soustředíte? Víme to? Přesně to u nás v Mozkoherně řešíme.

Vy sama zvládáte hodně věcí najednou. Vedete programy v Mozkoherně, ale také učíte komunikační dovednosti, moderujete, pracujete na komunikačních strategiích, pomáháte firmám s PR, spolupracujete s Energetickým Třebíčskem a okresní hospodářskou komorou. Jak se to dá stíhat?
Podnikání je úvazek na 24 hodin denně. Stále se učím vytvářet si svůj čas. Vždyť máme tolik nástrojů, které nám čas mají šetřit. Tak je používejme. U mě báječně funguje dávat si do diáře schůzky sama se sebou. A chodit včas. Minuta k minutě a hodina navíc je na světě. Mám kolem sebe skvělý tým kolegů, kteří znají mé pracovní i osobní nároky, takže práce jde pak lépe a rychleji. To vše by ale nešlo bez kolegyně Šárky Vostálové, která mi hodně pomáhá. Času máme všichni stejně, já se s ním učím efektivně pracovat. Když mě tlačí čas (nebo klient) je lepší udělat produkt poloviční než polovičatý. A jako trenérka mozku vím, že odpočinek není prokrastinace, ale nástroj produktivity.