Zdolávají Mount Everest za ty, co nemůžou

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Martina Dědková Chromá

před 1 hodinou

TŘEBÍČ (mad) - Čtvrtý ročník Everestingu v Třebíči pořádal o uplynulém víkendu (26.–27. června) Jakub Benda, tatínek třináctiletého Filípka s Duchennovou svalovou dystrofií, se svým týmem a pacientskou organizací Parent Project.

Akce je určena všem, kteří chtějí udělat něco pro své tělo, zažít atmosféru společného výkonu a také pomoci pacientům se svalovou dystrofií. Zúčastnit se může skutečně každý, ideálně celé rodiny nebo týmy. Každý si najde svůj výškový tábor, kterého chce dosáhnout. Od základního výstupu na Strážnou horu v Třebíči, přes Lysou horu, až po Mount Everest s výškovou metou 8 848 m n. m.
Jakub Benda v roce 2023 uspořádal poprvé Everesting v Třebíči, kdy vystoupal 113x na Strážnou horu a tím dosáhl výškové mety nastoupených 8 848 m n. m. jako při výstupu na Everest. O akci byl mimořádný zájem veřejnosti, a tak se tato akce stala již pravidelnou sportovně kulturní aktivitou, která každý rok přichází s novinkami. I v letošním roce je akce otevřena všem zájemcům o sportovní výkony a dobrou zábavu. Je stanoveno 11 výškových vrcholů, aby skutečně každý mohl splnit svoji výškovou metu a dosáhnout tak svého výškového tábora. Od základního výstupu na Strážnou horu v Třebíči se 79 nadmořskými metry, přes Lysou horu, až po nejvyšší vrchol Mount Everest s výškovou metou 8 848 m n. m. Účastníci si tak mohou vybrat zcela podle své kondice, jaký vrchol zdolají. Navíc mohou startovat i týmy a výškové vrcholy pokořit společně.
Letošní ročník potrápily tropické teploty. V sobotu v 9 hodin ráno teplota vystoupala na tropickou třicítku, přes den pak vyšplhala až na 38 stupňů Celsia. Celkem se zúčastnilo více než 140 lidí, kteří nastoupali 11 Everestů. Akce byla ukončena v neděli 28. června v pravé poledne.

Foto HoN: Martina Dědková Chromá

Rozhovor s Jakubem Bendou o třebíčském Everestingu

(hovořili jsme v sobotu 27. června v podvečer)

Jak to zatím vypadá?
Ještě nejsme ani v poločase. Počasí je opravdu drsné. Když jsme se dívali na tabuli, jeden člověk je už skoro na 50 výstupech. Polovina je 57, takže do půlky zbývá zhruba sedm výstupů. Brzy ji ale překonáme.

Musel jste ze zdravotních důvodů předčasně skončit. Není vám to líto?
Je, to je jasné, že je to líto. Stát tady a koukat na to, je horší než se hýbat. Jednak to pak vůbec neutíká, a hlavně – lidi sem jdou s nějakým cílem a pak ho nemůžou dokončit. To je prostě nepříjemné.

Počasí je opravdu nepřející. Podepisuje se to na účasti na akci?
Zatím bych to tak neřekl, podle počtu startujících to vypadá dobře. Uvidíme až podle finálních čísel. Loni jsme dali zhruba dvanáct „Everestů“ za celý víkend. Myslím, že se tomu letos můžeme přiblížit, i když je počasí takové, jaké je.

Everesting je už i v Čechách známá výzva. Kde jste se inspiroval?
Věděl jsem, že to existuje, ale nemám pocit, že by někde fungoval v takhle krátkém okruhu. Pravidla Everestu jsou jasná – nesmí se využívat kinetická energie, musí se jen stoupat nahoru a dolů, nesmí se přecházet hřeben ani si „pomáhat“ terénem. Na Lysé hoře se třeba Everesting dělá na kole i pěšky, ale tady jde o extrémně krátký úsek se 79 výškovými metry. To znamená spoustu opakování tam a zpět.

V Třebíči asi není nic dalšího tak podobného, kde by se dalo nahnat na tak krátkém úseku téměř 80 výškových metrů?
Ne, nic takového tady není. A ještě jedna zajímavost – v pravidlech je, že dolů se může použít lanovka. Takže tam, kde ji mají, lidé vlastně jen sbírají výškové metry. My ji tady nemáme, takže si všechno odchodíme i seběhneme. O to je to náročnější, hlavně pro kolena a stehna.

Co je cílem této akce?
Smysl je charitativní. Spolupracujeme s Parent Project, který podporuje děti se svalovou dystrofií. Touto nemocí trpí i můj syn. Původně jsme hledali různé formy běžeckých akcí a z toho postupně vznikl Everesting jako pravidelné setkání, které má každý rok pomáhat konkrétním dětem a rodinám.

Platí se startovné?
Ne, startovné není. Všechno je dobrovolné. To, co se vybere od dárců a sponzorů, pokrývá organizaci – bannery, zázemí a další náklady. Občerstvení je pro účastníky zdarma, je tu ovoce, voda. Atmosféra je hodně rodinná – kdo něco přinese, dá to na společný stůl.

Vy jste hlavně běžec. Třebíčská veřejnost vás zná z Krotitelů dechu či Rozběháme Třebíč. Dá se to celé uběhnout?
Ne, rozhodně ne. Možná pár úseků, ale jinak je to spíš chůze. V tréninku si to člověk někdy zkusí vyběhnout, ale většinou pak přejde do chůze – jinak by to nedávalo smysl.

Chodí sem i běžečtí kamarádi?
Ano, většina lidí je z běžecké komunity, asi sedmdesát procent. Přicházejí i rodiny, děti, což je skvělé. Pro ně je to samozřejmě ještě náročnější, ale zvládají to. I malé děti to vyjdou třeba pětkrát, šestkrát. Je super, že se do toho zapojují – možná si k tomu jednou najdou vztah i do budoucna. Připojí se i několik kluků z Horácké Slavie.

A nahoře je vlastně Mount Everest?
Ano, symbolicky. První rok ho vyráběly děti v mateřské škole v Rudíkově. Dnes už máme verzi z montážní pěny, kterou upravila skupina lidí pracujících se sprejem. Vypadá jako skutečná hora. Teď už ale bude potřebovat renovaci.

Každý účastník nahoře zapíchne vlaječku?
Ano, každý, kdo jde aspoň jeden výstup, ji má donést. Díky tomu víme, kolik lidí se zapojilo.