TŘEBÍČ (herb) - Mezi mnoha třebíčskými ulicemi jich jen pár odkazuje k potemnělé kapitole vlády komunistického režimu v Československu. Respektive pouze ulice Milady Horákové, Palachova a částečně i Jana Skácela coby samizdatového autora. Tuto epochu tak alespoň v městském veřejném prostoru ukotvují jiná místa paměti. Od roku 2021 například pamětní deska na Moravii, věnovaná druhému z babických procesů, o pětadvacet let starší je pak pomník obětem komunismu na Václavském náměstí. Když už historická paměť druhé poloviny 20. století není příliš uchována v pomnících, deskách a smaltovaných cedulích, musí být jejími nositeli sami lidé. Těmi zde jsou například třebíčští skauti, kteří v pátek 27. února opět uspořádali vzpomínkovou akci u zmíněného pomníku v části Horka-Domky.
Páteční setkání se pochopitelně nekonalo na oslavu „Vítězného února“, ale aby se tiše vzpomenulo na zbytečně ztracené lidské životy během vlády totalitních režimů. Pokud to například čistě stáhneme k vládě komunistické strany, na což odkazuje místo paměti na Václavském náměstí, jedná se o 248 popravených a téměř 4500 zemřelých ve věznicích. Předchozí nacistický režim si vyžádal životy více než 350 000 československých občanů.
Je vcelku logické, že tuto již tradiční akci organizuje skautský oddíl. Však také jejich sestry a bratři si s komunistickým režimem užili své. Uvádí se, že za komunismu stanulo před soudem okolo 600 skautů a hned dvakrát byl skauting v Československu zakázán. Na přelomu 40. a 50. let byl přičleněn do nově vzniklého Pionýra, po krátkém nadechnutí za pražského jara přišel další zákaz s nastupující normalizací. Podobný osud potkal také členy jiných spolků, národně uvědomělé sokoly i katolické orly. Proč? Osobnost člověka se rozvíjí také s ohledem na přátele a zájmy. Proto také totalita vždy podrobí svému bystrému oku i volnočasové spolky. Jejím cílem je totiž plně proniknout do každodennosti jedince, mít jej pod kontrolou a formovat k obrazu svému. Jednoduše řečeno, aby se z různorodě poskládané veřejnosti napříč politickým a názorovým spektrem stal jeden poslušný celek. A v tomto plánu byly právě spolky velkým soupeřem. Učení se demokratickým hodnotám, pomoci bližnímu, respektu k pravidlům a tvorbě vlastních názorů je něco, co totalitní vládě není zrovna po chuti. Ta vyžaduje pouze poslušnost.
Aby se tato zkušenost nevytratila z povědomí, a my si ji tak nemuseli opět zdlouhavě zažívat, pomáhají právě i skauti z Třebíče. Ti se každoročně ku příležitosti únorového výročí, kdy se komunisté roku 1948 plně chopili moci v Československu, schází u pomníku na Václavském náměstí. Zde si letos za pátečního odpoledne vyslechli krátkou informační vsuvku o minulém režimu a po zapění skautské hymny vzdali hold obětem dvou totalitních režimů. Tiše a důstojně zapálením svíček.
Datum 25. února se však nepojí pouze k onomu dni, kdy Klement Gottwald hovořil o svém návratu z Hradu. Jak si mohou být dějiny mnohdy ve svých událostech až ironicky hravé, představil například v den výročí na platformě X renomovaný historik a současný ředitel Národního památníku písemnictví Michal Stehlík: „25. února 1948 vrcholí politická krize nástupem komunistické diktatury. 25. února 1950 umírá po surovém bití v Praze P. Josef Toufar. 25. února 1951 zaklepal na okno rokytnické fary P. Jana Buly Ladislav Malý a rozběhl „babické“ události, na jejichž konci bylo 11 popravených včetně Buly. 25. února 1969 zemřel student Jan Zajíc poté, co se zapálil na protest proti letargii společnosti.“ Tento den má tak vícero významů. Všechny ale přináší tragédii, a coby jeden celek, období nesvobody, si zaslouží neustálé připomínání.
