Třebíčská ZUŠka oslavila 80 let

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

před 54 minutami

TŘEBÍČ (juh) – Základní umělecká škola v Třebíči slaví úctyhodné 80. výročí od svého založení v roce 1945. Velkolepé oslavy, které protkaly celý školní rok 2025/2026 a zahrnovaly více než dvacet dílčích akcí, vyvrcholily ve čtvrtek 28. a v pátek 29. května dvojicí Slavnostních koncertů v divadle Pasáž. Po oba dva večery si zaplněná hlediště užila bystrý sled představení, od kterých se nedalo ani odskočit.

Po celou dobu patřila scéna čtyřem elementům, na kterých celá škola stojí: hudbě, barvám, tanci a slovu. Od 17:00 do 19:30 diváci sledovali strhující symbiózu hudebního, tanečního a literárně-dramatického oboru. Představilo je hned první vystoupení, kdy z počáteční přenice vznikla harmonie. A tyto čtyři elementy – obory – nás potom provázely po celý koncert. Tu trochu skrytě, tu naplno a jásavě, ale byly s námi neustále. A jak by ne, vždyť hudební, výtvarný, taneční i literárně-dramatický obor jsou tím, co děti na třebíčské ZUŠce mohou studovat.

Čiperná dáma s neuvěřitelnou energií
Koncert oficiálně zahájila ředitelka školy Eva Vaňková, která na pódiu přivítala vzácné hosty – zástupce zřizovatele, kolegy z ostatních kulturních organizací i spřátelených uměleckých škol z celého Kraje Vysočina.

Starosta města Pavel Pacal pobavil publikum historkou ze své cesty na koncert: „Na ulici mě zastavila sousedka a ptala se, kam jdu s tou kyticí. Říkám, že jdu na oslavu osmdesátin. A ona na to: ‚To bude nějaká čiperná babička! Starosta odpověděl: ‚Ne, to není babička. Je to zkušená dáma, která už má něco za sebou, ale má neuvěřitelné množství energie.‘“

Starosta připomněl, že škola od konce druhé světové války vychovala tisíce, možná desetitisíce mladých lidí, kteří si lásku k umění nesou po celý život a předávají ji dalším generacím. Galantně předaný pugét pak symbolicky věnoval všem pedagogům a pracovníkům školy.

Neházejte flintu do žita
Patřičný lesk a humor dodal večeru třebíčský rodák, herec a patron Akademie pro seniory Miloslav Mejzlík. Přiznal se, že pohled na zaplněné jeviště plné mladých talentů ho hluboce dojal, a s nadsázkou zavzpomínal na svá vlastní léta v tehdejší „lidušce“: „Začal jsem hrát na klavír. Asi po třech letech to paní učitelka nevydržela, zavolala si mého otce a řekla: ‚Pane Mejzlíku, nebylo by lepší, kdyby Milošek chodil do zpěvu?‘“

Hudební lekce ale zjevně přinesly ovoce. Pan Mejzlík s hrdostí zmínil, že v pozdním věku hostoval v plzeňském divadle, kde ztvárnil hlavní roli mlékaře Tovjeho v legendárním muzikálu Šumař na střeše. „Takže,“ pravil mistr, „nikdy neházejte flintu do žita!“

Mistr také připomněl slova světoznámé pěvkyně Magdaleny Kožené o tom, že unikátní systém základního uměleckého vzdělávání v České republice nemá ve světě obdoby a hraje zásadní roli v psychické pohodě a formování hodnot dětí. Nezapomněl také pozvat diváky na blížící se výstavu prací studentů Akademie pro seniory, která se uskuteční 17. června v Galerii Předzámčí.

Půlhodina nestačila
Že oslavy nepatřily pouze pódiu, bylo jasné hned při vstupu do divadla Pasáž. Žáci výtvarného oboru vyzdobili schodiště, foyer i vstupní prostory dechberoucí výstavou. Návštěvníci zde mohli studovat panely mapující celou osmdesátiletou historii školy i obdivovat současné projekty žáků. Spousta hostů se shodovala na jednom: „Půlhodinová přestávka uprostřed koncertu byla krátká, na prohlídku a zažití všeho by člověk potřeboval hodiny.“

Vedle oslav a radosti však škola nezapomněla ani na pietu. Eva Vaňková vzpomněla na kolegy, kteří v uplynulém desetiletí tento svět opustili. Jejich jména byla uvedena i na tištěném programu. Právě jim a jejich odkazu byl letošní dvojkoncert symbolicky věnován.

Dort plný umění
Vše vyvrcholilo originálním překvapením na samotný závěr, které si připravil výtvarný obor. Na scénu byl přivezen obrovský narozeninový dort. Ačkoliv byl „jen“ z papíru a diváci chvíli napjatě čekali, zda z něj někdo vyskočí, metafora byla mnohem hlubší – z tohoto pomyslného dortu totiž po celý večer vyskakovalo jedno fantastické představení za druhým.

Velký dík na závěr vyjádřila ředitelka Eva Vaňková všem rodičům za jejich neutuchající podporu a trpělivost při vození dětí na zkoušky. Speciální potlesk sklidil také technický tým Městského kulturního střediska v Třebíči a divadla Pasáž, které se pro ZUŠku stalo druhým domovem.

Tu největší poklonu pak vysekl sám herec Miloslav Mejzlík. Povstal v hledišti, zdvižením ruky si zjednal pozornost a prohlásil, že za podobný koncert by se nemusela stydět ani konzervatoř! Následoval bouřlivý potlesk. Třebíčská ZUŠka tak do další osmdesátky vykročila tím nejlepším možným způsobem.

Foto: Filip Heřman