BŘEZNÍK - Kaligrafie je umění krásného písma, které v sobě spojuje řemeslo, trpělivost i kreativitu. Nejde jen o výsledek, ale především o samotný proces psaní – o zpomalení, soustředění a vědomou práci s každým tahem. V dnešní uspěchané době se pro mnoho lidí stává formou relaxace či meditace, návratem k ruční práci a k osobnímu vyjádření. Moderní kaligrafie navazuje na tradiční základy, ale dává prostor individualitě – každý rukopis je originál a nese v sobě kus osobnosti autora.
S Martinou Klusákovou jsme se potkali na vánočních trzích v Kralicích, kde prezentovala svou práci. Její stůl s ručně psanými vzkazy, jmény a drobnými přáními na krásném papíře přitahoval pozornost mnoha návštěvníků. Lidé se zastavovali, obdivovali precizní tahy i jemné detaily a někteří odcházeli s malým, ale osobním dárkem, který vznikl přímo před jejich očima…
| Martina Klusáková žije s rodinou v Březníku. Má ekonomické vzdělání a celý život pracuje v oblasti administrativy, účetnictví a smluv. V posledních letech navíc soukromě poskytuje poradenství při získávání prověrek u Národního bezpečnostního úřadu. Kromě moderní kaligrafie je její vášní také zahrada, zejména pěstování netradičního i exotického drobného ovoce a bylinek. Kaligrafie je pro ni protiváhou technické práce – zpomalením, uzemněním a návratem k sobě.  |
Když jsem vás viděla na trzích, byla jsem úplně nadšená. Jaká byla vaše cesta ke kaligrafii? Přiznejme si, není to úplně obvyklý koníček.
Byla to úplná náhoda. Na Facebooku jsem zahlédla video, kde někdo psal jedno jediné slovo kaligraficky. A mně se to strašně líbilo – byla to láska na první pohled. Zaujalo mě to nejen vizuálně, ale i tím klidem, který z toho vyzařoval. Už jen se na to dívat mě uklidňovalo.
Vyzkoušela jsem si nejdřív třídenní minikurz a tam mě to chytlo i po té technické stránce – ten samotný proces psaní. Následovaly další kurzy, včetně ročního kurzu nazvaného moc krásně – Akademie kaligrafie. Takže je v tom jednak moje vnitřní motivace, protože mě to opravdu baví, a zároveň se mi líbí i to, že jsem součástí komunity lidí, kteří mají kaligrafii rádi. Navzájem se podporujeme, sdílíme své pokroky, projekty a inspiraci.
Existuje nějaké oficiální centrum nebo sídlo takové „kaligrafické společnosti“?
Je jich v republice zatím spíš pár - vím asi tak o 5 kaligrafkách, které se kurzům moderní kaligrafie věnují tímto způsobem.
Kurzy, které jsem absolvovala, byly online, ale existují i živé kurzy. Pohrávám si s myšlenkou, že bych jednou mohla sama vést živé kurzy tady u nás, ty mě lákají mnohem víc. Upřímně – snažím se dnes sociální sítě a celkově techniku spíš omezovat. Moje práce je hodně u počítače, takže mě čím dál víc přitahují aktivity, kde si od technologií odpočinu.
Kaligrafie má velmi staré kořeny. Zajímala jste se o její historii?
Popravdě nezajímala – vůbec jsem netušila, že něco takového existuje.
Dokonce jsem si musela vygooglovat, co to vlastně kaligrafie je. Pochází z řeckého slova kallos, krása, je to umění krasopisu. Myslím si, že spousta lidí o ní dodnes neví a že se teprve pomalu znovu objevuje v moderním pojetí.
Měla jste ke krasopisu vztah už ve škole?
To vůbec ne. Kdybychom se podívali do mých školních sešitů, žádné známky krasopisu bychom tam nenašli. Vždycky jsem byla rychlý člověk – a rychlí lidé rychle píšou. A tím pádem dost škrábou, takže podle mě mám spíš škrabopis.
Jako malá jsem měla ráda papírnictví, propisky, deníčky, formuláře, razítka – spíš jsem od malička byla takový malý úředník. Psaní jsem měla ráda, ale rozhodně ne krásné.
A právě proto si myslím, že se moderní kaligrafii může naučit opravdu každý, pokud ho to láká.
Říkala jste, že vás kaligrafie zpomaluje. Co u psaní prožíváte?
Je to pro mě taková forma relaxace, dostávám se do stavu flow. Zavřu se do pracovny s „kaligrafií“ a konvičkou čaje a rodina ví, že hodinu až dvě se mnou nic nebude. Nevnímám čas, nepřemýšlím, hlava se úplně vypne a soustředí se jen na přítomný okamžik. Je to tady a teď.
Jaká má moderní kaligrafie pravidla a co k ní člověk potřebuje?
Základem jsou správné psací nástroje a materiály. Důležité jsou speciální hladké papíry, aby se neničily hroty. Barva/inkoust se na nich nerozpíjí a nástroje po nich hezky kloužou. Nejčastějšími nástroji jsou brushpeny, což jsou fixy s flexibilním hrotem. Podle toho, jak přitlačíte, vzniká buď tenká, nebo silná čára. Taková mistrovská disciplína je potom psaní perem a inkoustem.
V moderní kaligrafii nejsou tak striktní pravidla jako u klasické kaligrafie, ale určité zásady tam pořád jsou – nejzákladnější zásada je, když píšete tah nahoru, je tenký, když dolů, je silný, toho právě docílíte změnou přítlaku.
To zní jako hodně cviku.
To je. A hlavně trpělivosti a času. Popsala jsem obrovské množství papírů. Tyhle listy jsou třeba úplné začátky – samé čáry, ovály, smyčky. Úplně jako ve škole.
Každý psací nástroj je jiný. Nejprve je dobré vše zvládnout jednou velikostí brushpenu, teprve potom přejít k jiným velikostem, nebo k namáčecím perům. A pokaždé, když se chcete naučit psaní novým nástrojem, začínáte vlastně znovu – intenzivním tréninkem základních tahů a všech písmen velké i malé abecedy.
Když dva lidé napíšou kaligraficky stejné slovo, bude vypadat stejně?
Moderní kaligrafie vychází ze základních tahů, ze kterých se skládají jednotlivá písmena a z písmen jednotlivá slova. Když si představíte například slovo ahoj, je to vlastně kombinace oválů, oblouků a smyček (základních tahů). Později se písmo rozvolní a výsledek je vždycky osobní. Stejně jako u běžného psaní – děti se učí stejné tahy, ale každý do písma otiskne kus sebe.
Teď se hodně věnuji flourishingu – což je technika zdobení písma pomocí ozdobných smyček a tahů. Tento styl už hodně otevírá prostor pro vlastní kreativitu.
Ráda také využívám akvarel (malbu), buď jako podklad pro psaní, nebo k vytvoření drobných zdobných prvků.
Na vánočních trzích v Kralicích nad Oslavou jste lidem psala vzkazy na přání. Jaké byly reakce?
Byla to krásná zkušenost. Lidé se zastavovali, dívali se, ptali se, byli nadšení.
Pro mě to byla hlavně taková ukázka moderní kaligrafie. Je to pořád spíš koníček než práce.
Navíc se mi to prostě líbí a ráda obdarovávám něčím krásným, originálním a osobním. Když k dárku přidám drobný detail, třeba ručně psaný kaligrafický nápis Děkuji, nebo krátký vzkaz Pro tebe, získá úplně jiný rozměr. Už se mi několikrát stalo, že takové jednoduché, krásně napsané slovo obdarovanou až dojalo.
Máte značku Bavím se psaním. Jak vznikl ten název?
Vznikal pomalu, protože jsem dlouho přemýšlela, jestli s tím vůbec jít ven, nebo si psaní nechat jen pro sebe. Napadaly mě různé názvy, a když jsem si je zkusila napsat, bylo jasno. Tenhle se mi líbil i vizuálně a přesně vystihuje to, co pro mě psaní je – zábava, radost.
Kolik času dnes kaligrafii věnujete?
Dnes už je to méně, ale na začátku to bylo denně několik hodin. Byla jsem na tom skoro závislá – přišla jsem z práce a těšila se, až budu psát. Věnuji se tomu něco přes rok a pořád mám pocit, že se písmo neustále vyvíjí.
Uvažujete o lektorování?
Ano, láká mě to. Možná i práce s dětmi nebo dopívajícími, moderní kaligrafie by mohla být krásným kroužkem – jako prostor ke zklidnění, soustředění a tvorbě.
Ještě víc mě ale lákají kurzy pro ženy, které si chtějí dopřát čas samy pro sebe, zpomalit, vypnout, příjemně strávit čas a tvořit něco krásného. A třeba v moderní kaligrafii objevit stejnou vášeň, jakou jsem v ní našla já.
Jaké máte cíle do budoucna?
Vlastně žádné konkrétní. Všechno ke mně zatím přichází samo. Mám v hlavě další nápady, například tu lektorskou činnost, dokonce jsem začala tvořit vlastní autorskou písanku, ale nechci na nic tlačit. Mám pocit, že jakmile by se z toho stala povinnost, radost by se vytratila.
Kde vás lidé mohou najít?
Na Facebooku a Instagramu pod názvem Bavím se psaním (@bavimsepsanim) a také na webových stránkách https://martinaklusakova.webnode.cz, kam chci postupně doplňovat všechno, co mě baví a čemu se chci v životě věnovat. Přála bych si, aby toho, co člověk „musí“, ubývalo – a toho, co dělá rád, přibývalo.
