Petr Herbrych

před 2 hodinami

DALEŠICE (herb) - Kdo že to za teplého podvečera posledního srpnového pátku v Pivovaru Dalešice tak nelidsky křičel? Ale, to jen Francinův bratr Pepin přijel na dovolenou. Tentokrát však ne na čtrnáctidenní, jak tomu bylo ve známých Postřižinách, ale pouze na jeden den. Pivovar Dalešice také letos na samém konci prázdnin ožil netradičními prohlídkami v rámci Hrabalovské noci. Zákoutí jednoho z nejznámějších pivovarů v České republice zpestřili přítomným divákům dalešičtí ochotníci hranými scénkami z oblíbeného filmu z dílny Jiřího Menzela.

Žádný rok 2025. Pivovarské prostory v Dalešicích se v pátek 29. srpna navrátily do minulosti. Ne však do jedné časové epochy, nýbrž hned do dvou. Pokud bychom použili otřepanou frázi „kdyby zdi mohly vyprávět“, tak ty ve zdejším pivovaru by řekly asi něco podobného: „Počkat, počkat, tohle už tady jednou bylo. Myslím v roce 1980.“ Do let dřívějších se ale nevrátily pouze budovy zdejší nemovitosti. Přítomní návštěvníci se pomyslně přesunuli na počátek 20. století, v nichž se Postřižiny odehrávají. O to se vlastní adaptací filmových scének postarali herci ze spolku D.U.S.O.T. (Dalešický umělecký soubor ochotný trpět).

Prohlídka Pivovaru Dalešice snad nemohla začít nikde jinde než v Modrém pokoji. Poté, co se správce Francin zhrozil, že zahlédl z okna svého bratra Pepina, rozrazily se dveře a do místnosti suverénně vstoupil hlučný host. Ihned se usadil, zakousl bábovky, napil piva a od té doby už nikoho nepustil ke slovu. Jeho nepřeslechnutelný hlas se pak nesl téměř celou prohlídkou. Až dokonce na Pepina s Maryškou musel na pivovarské zahradě vlétnout sám pan správce, aby si klidně vylezli třeba na komín. Hlavně ať tak neřvou. Zákoutí pivovaru ale návštěvníci skrze legendární roli Jaromíra Hanzlíka. V jedné z místností se například odehrála lehce romantická scénka s pálivým koncem mezi Maryškou a doktorem a správcem správní rady pivovaru Gruntorádem, ve sladovně a varně se zase ocitli doktorovi kolegové z rady.

Všeznalá rada sice neopomněla Francinovi sdělit potřebné informace, jako že se musí šetřit či že jej dokonce mohou vyměnit, nakonec si však po výprasku ostříhané Maryšky společně zazpívali a přiťukli jedním točeným pivem. Samozřejmě správně vychlazeným, jak také správce po ochutnání požadoval. Nejen pivečkem se ale herci odměnili. Jeden z hostů ocenil jejich představení doplněné o erudovaný výklad slečny průvodkyně a historky z natáčení domácí slivovicí z Uherskohradišťska.

Ani sami návštěvníci nemohli prohlídku útrob Dalešického pivovaru zakončit jinak než tím, že na pivovarském dvoře přišli ke stánku a pronesli tu jednu z nejhezčích a také nejpoužívanějších vět na světě: „Jedno pivo, prosím.“ Ne nadarmo měl také postřižinský Francin napsané motto Vaše podlomené zdraví pivo upevní a spraví. A jestli jen jedno pivo? Kdepak, na počtu nezáleží. Sice přišla doba zkracování, ne však žízně a chutí.