Romantický život mezi dvěma řekami
Profilovka
05. 07. 2024.
4404

SENORADY (juh) - Obec ležící v klínu dvou řek, na severu Oslavy a na jihu Jihlavy. Na soutok do Ivančic je to, co by kamenem dohodil. Místo spjaté s historií a turistikou. První písemná zmínka o obci pochází již z roku 1351. V obci byly nalezeny zbytky pravěkého hradiště, antické mince a měděné nástroje. Do moderní historie se zapsal hasičský spolek založený roku 1900. Další spolek následoval roku 1911, kdy vznikl čtenářský spolek, a v roce 1934 Domovina. Obecná škola byla založena v roce 1848. Senorady leží jen kousek od hranice mezi okresem Třebíč a Brno-venkov. Až do 1. ledna 2005 byla obec Senorady naše. Ale v Senoradech to neřeší.

O současných Senoradech i jejich výhledech do budoucna jsme si povídali se starostkou Danou Pruškovou, energickou dámou, která ještě nedávno pracovala jako zdravotní sestra na oddělení dialýzy v Ivančicích. Funkci starostky nejdříve vykonávala neuvolněně, ale práce na projektech byla tak náročná, že to nešlo.

Máte zajímavý obecní znak. Jaký má výklad?
Vychází z erbu prvního doloženého majitele obce, Vrchoslava z Petrovic. Na něm je šikmo položený stříbrný hák, což je středověká zbraň, v červeném poli. Náš obecní znak byl sestaven v roce 2000, kdy k tomuto prvku byl přidán prvek z obecní pečetě z 18. století. Je to radlice. Ta leží v zeleném poli.



Jaké zde máte spolky? A zajímalo by mě, které z nich se věnují dětem?

Velmi dobře zde pracuje Sokol a fotbalový tým. Přímo dětské mužstvo nemáme, ale děti a mládež do areálu fotbalového hřiště přirozeně rády chodí a sportují. Což je myslím nejdůležitější. Funguje zde sbor dobrovolných hasičů a rybáři. Ale musím přiznat, že primárně dětem se nevěnuje žádný z nich. A dobře zde funguje i myslivecký spolek. Pro děti pořádáme v obci hned několik akcí vždy ve spolupráci s dobrovolníky, maminkami a tatínky. A ti jsou mnohdy z výše jmenovaných spolků. Takže se vždy domluvíme podle charakteru akce a každý pomůže podle svých schopností a možností. Obec to garantuje a koordinuje a ostatní pomáhají. Funguje to spolehlivě. Děti také začleňujeme, takže například hody nejsou záležitostí jen dospělých, ale všech. Doufáme, že to v dětech zůstane a s vesnicí tak náležitě srostou. Mají své kroje, svoje úlohy…

Kam jezdí děti do školy a rodiče do práce?

Spádová škola je pro nás Mohelno, i když je to sousední okres, patříme tam. Přiznám se, že ty hranice nějak neřešíme. Patříme tam i tam. Někteří rodiče vozí děti do Nové Vsi na Ivančicku, nebo do samotných Ivančic. Je to podle toho, kam jezdí do práce. Jezdí na obě strany. Jak směrem na Mohelno a na Dukovany do elektrárny, tak k Brnu. Nedokážu teď říct, kam víc.

A čím se cítíte víc? Vysočiňáky, nebo Jihomoraváky?
Myslím si, že už jsme víc Jihomoraváci. Už jsme si zvykli. Ale je to jedno. Jsme v pohodě.

Jak funguje veřejná doprava?

Směrem na Brno a na Ivančice poměrně dobře. To patří pod integrovaný systém Jihomoravského kraje a jezdí téměř každou hodinu. Do Mohelna také, protože tam autobusy většinou končí. Na Třebíč je to s přestupem, ale opět tam funguje integrovaný systém.

Před chvílí jste se zmínila o krojích pro děti. Určitě je mají i dospělí. Jak vaše kroje vypadají? 
Vycházíme ze starého ženského kroje, který se našel na půdě jednoho z domů. Podle fotek jsme určili, že je to náš senoradský. Mužský jsme z něj odvodili a dětský taky. Je hodně podobný horáckému kroji. Nechali jsme si je ušít, rádi je větráme a jsme na ně náležitě hrdí.

Jaké máte tradiční akce a kdy větráte kroje?

Začnu od ledna, kdy pořádáme tradiční obecní ples. V masopustní době máme ostatkovou zábavu, kterou mají pod palcem dobrovolní hasiči.
Omlouvám se, skočím vám do toho. Masopusty mě zajímají. Máte třeba nějaké staré tradiční masky, nebo si určíte nějaké téma pro ten který rok?
Ne, ne. Průvod masek je mix všeho, neurčujeme žádné téma. Spíš jde o to, aby maska vyhovovala jejímu nositeli. Ale s tím tématem jste mi nahrál. To zadáváme při dětských akcích, třeba na dětský den na začátku června. Měli jsme indiány, piráty, cestu na pustý ostrov… Všichni si to užíváme. Druhý týden v září máme hody. První ročník po dlouhé pauze jsme udělali jen jednodenní, ale bylo to málo. V sobotu byly hody a v neděli úklid. Přišlo nám to líto a další rok už jsme měli hody v sobotu i v neděli. Myslím si, že se nám u hodů fantasticky podařilo propojit všechny generace. Průvodem chodíme všichni: mladí, staří, ženatí i svobodní, bereme malé děti… Ty chceme vtáhnout do života obce, aby viděly, že je to sice práce a povinnosti, ale že odměna v podobě úsměvů a radosti lidí stojí za to. Na hody jezdí spousta lidí z širokého okolí. Na podzim okolo dušiček pořádáme další akci pro děti. Dříve se to dělávalo v kulturním sále, ale během covidu jsme to přesunuli ven a už to tak zůstalo. Nyní to má podobu naučně-zábavné stezky do místní lokality Cihelna, která je asi dva kilometry za obcí. Torzo staré cihelny tam dosud stojí. Na zakončení uděláme oheň, někdo vezme kytaru, opékáme špekáčky a je nám krásně. Další akce, kdy vyvětráváme kroje, je Senoradský košt. Koštuje se všechno: víno, pivo, zabíjačka, sýry, uzeniny… Na co si vzpomenete. Je to akce v předadventním období. Koná se v sále kulturního domu, je spojena s malým jarmarkem. Hraje cimbálovka, ochutnává se, nakupuje a ladí na Vánoce, které jsou za rohem. A už je tady Mikuláš, rozsvěcování vánočního stromu se zpěvem koled a Vánoce. Vloni nám zrovna napadl sníh, Mikuláš přijel na saních, zvonily rolničky, prostě pohádka. Ale hezké je to vždy.

Jak to zde máte s chataři a chalupáři?

Máme obojí. V obci několik chalupářů a v údolí Oslavy zase chatovou osadu. A to musím říct, že je nádherné, malebné a romantické místo, kam je radost zajít. Myslím si, že je tam těm lidem velice dobře.

Jaká je spolupráce? Zúčastňují se třeba některých vašich obecních akcí?

Nějaká bouřlivá spolupráce a navštěvování rozhodně neprobíhá. Je to jako všude. Když my děláme nějakou akci, pár se jich objeví, a když oni v údolí mají něco, pár lidí ze Senorad tam vyrazí. Je to ale všechno na osobních vazbách a kamarádství, nic většího nebo dokonce oficiálního neprobíhá. Je to přirozené a příjemné.

A co třeba odvoz odpadu? Vím, že v mnoha obcích je s tím někdy potíž.

No, nějaké problémy s odpady máme, ale není to jen problém chatařů nebo chalupářů. Někdo prostě třídí a uklízí a někdo to nechápe. Proto právě plánujeme přejít na nový systém, který by zohlednil ty, kteří třídí, aby platili méně než ti, kterým je to jedno. Podařilo se nám získat dotaci na nádoby na tříděný odpad, takže je bude mít každý doma. Hodláme zavést systém door-to-door, takže třídit budou přímo u dveří svého domu. To je krok číslo jedna. Dále zavedeme evidenci odpadů, takže bude jasné, kolik, kdo vyhazuje. To je základní systém, který musíme doladit, a hlavně důsledně edukovat občany, aby to bylo všem jasné. Protože když to lidé přijmou za své, bude to fungovat. Ideální je však přijmout filozofii, že nejlepší je odpad nevytvářet, který vůbec nevznikne.

Tak to jste úžasní! Moc vám přeji, aby to fungovalo. Jaký plánujete rozvoj obce?

V roce 2022 jsme dokončili kanalizaci, která šla do země. S tím souvisí i oprava místních komunikací a rekonstrukce části chodníků. Hodně jsme se na tuto akci chystali, takže jsme šetřili. Nyní připravujeme další velký projekt na úpravu veřejných prostranství. Máme požádáno o dotaci a čekáme, jak to dopadne. Revitalizovat bychom chtěli velkou část obce. Podél potoka by měla vzniknout mlatová cestička, lavičky, interaktivní prvky, nabíječka pro elektrokola, prvky pro děti… Bude to hezké a začít bychom chtěli příští rok. V minulosti jsme ještě provedli revitalizaci obecní nádrže, vysázeli jsme nové aleje ovocných stromů a nyní se nám podařilo získat dotaci od Nadace ČEZ na zbudování naučné stezky pro rodiny s dětmi nad řekou Oslavou. Bude to báječné. Už jsou nainstalovány naučné cedule a v lokalitě Malá skála vybudujeme nový turistický přístřešek. Ale to samozřejmě není jen pro místní. Je to pozvánka pro všechny.

Tím jste mi nahrála na další otázku. Kam byste pozvala zvídavého turistu?

Máme úžasnou polohu mezi dvěma řekami. Nad řekou Oslavou i Jihlavou máme vyhlídky Malá a Velká skála. Pro senoradské je však skála nad řekou Oslavou velká, což potvrzuje také mapa od ČŠÚ, ČÚZK, kde je toto místo označováno jako Velká skála. Útvar zvaný Malá skála se od tohoto místa nachází o několik set metrů dále. Obě místa jsou si dost podobná, ale obě jsou neuvěřitelně malebná. Říkám si, že je to náš Grand Canyon, a my máme to štěstí, že tu můžeme bydlet. A přímo v obci máme velmi pěknou kapličku vedle kulturního domu. Nyní je na nás nalepená, ale nebývalo to tak. Na starých fotografiích je vidět, že bývala dominantou návsi. Ale kulturní dům za to stojí. Máme tu velký sál, na který jsme hrdí a který jsme nyní vyzdobili velkoplošnými tisky starých fotografií. Máme díky tomu na očích Senorady tak, jak vypadaly kdysi. Je to pro nás velká srdcovka. Zvídavý turista by taky jistě rád navštívil návrší bývalého tvrziště Šance, kde je dodnes patrný mohutný val.

Považujete se za stárnoucí, nebo mládnoucí obec?

Momentálně nemáme možnost nabídnout pozemky pro výstavbu, takže hodně mladých odešlo. Ale podle množství zájmu o stavební místa je jasné, že potenciál tu je. A už jsme podnikli první kroky a provedli změnu územního plánu, takže místa mít budeme. Takže věřím tomu, že brzy se staneme mládnoucí obcí.

A tradiční poslední dotaz. Jaké jsou největší radosti a starosti starosty?

Starosti jsou, ale o těch se mně mluvit nechce. To funkce starosty přináší. A radost mám třeba z drobností. Když nás někdo pochválí, když jsme namontovali naučné cedule na stezce, když jsme vysázeli stromovou alej… Jsou to drobnosti, ale nabíjí to a člověk si řekne, že to všechno má smysl.

Foto HoN: Jan Uher

Nejčtenější
1
Post image
2
Post image
3
Post image