Petr Herbrych

před 11 hodinami

Dnes jsou státní svátky mnohými vnímány jako dny volna a odpočinku. V dřívější době však měl nedělní klid na sváteční dny zcela jiný význam. Jelikož byl svátkový kalendář tvořen zejména církevními událostmi, sloužilo volno k návštěvě bohoslužeb. Dnes státní svátky a významné dny odkazují na historické události, které formovaly naši identitu a státnost. Ve výčtu však nadále zůstalo pár náboženských svátků. Vedle těch vánočních a velikonočních je to také Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje 5. července. Tento svátek byl připomínán už od samotného působení misionářů na Velké Moravě a v následujících letech se jeho vnímání měnilo. Vedle náboženského hlediska byli bratři ze Soluně bráni jako spojovník západního a východního křesťanství, protiváha ke svátku Jana Husa i jako doklad historického spojení českého a slovenského národa. Ač se s věrozvěsty primárně pojí poutní Velehrad, svůj odkaz mají také zde na Třebíčsku.

Příchod  soluňských bratří  na Velkou Moravu
Do kontextu cyrilometodějského svátku a vůbec celého jejich kultu se hodí udělat kratší historický exkurz do období formování států v raném středověku. Když se po Sámově smrti osamostatnily pod ním sdružené kmeny a ona říše se rozpadla, začaly v oblasti střední Evropy růst dva kmeny – moravský a nitranský. Právě sjednocení území těchto dvou kmenů roku 833 vyhnáním knížete Pribiny z Nitry pod vládu Mojmíra I. je považováno za vznik Velkomoravské říše. Už ale na přelomu 8. a 9. století se díky bavorským misionářům začalo na Moravě šířit křesťanství. Tím tak byly položeny základy křesťanské tradice na našem území, církevní správa však byla plně závislá na biskupech z Východofranské říše, respektive z Pasova. Ovšem k vytvoření silného státního útvaru bylo zapotřebí mít i vlastní zcela nezávislou církevní organizaci. S touto žádostí se také kníže Rastislav zprvu obrátil na papeže Mikuláše I., u něj se však nesetkal s kladnou odezvo. Druhá žádost proto mířila k Byzantské říši, kde již císař Michal III. společně s biskupem Fotiem přání Rastislava vyhověli. Ne však že by se plně ztotožnili s plánem moravského knížete, nýbrž že za christianizací viděli rozšíření svého vlivu do střední Evropy. Takto se tedy k řece Moravě dostali roku 863 soluňští bratři, svatí Cyril a Metoděj. Co jejich působení zdejším lidem přineslo, je všem dobře známé. Do staroslověnského jazyka bylo přeloženo Písmo svaté, v téže řeči se začaly nově vést bohoslužby, vzniklo nové písmo zvané hlaholice. Misionáři se také zasloužili o výchovu nových kněží a vydali jedny z prvních právních předpisů. Dokonce se podařilo naplnit Rastislavův záměr o vytvoření nezávislé církevní instituce, roku 869 byl sám Metoděj jmenován arcibiskupem panonským a moravským. Příchod svatých Cyrila a Metoděje má tak zásadní význam hned ve dvou ohledech. Nejenže upevnili na území Velkomoravské říše křesťanství, ale též vytvořili základy vzdělanosti zdejší společnosti.

Slavení cyrilometodějského svátku
První zmínky o slavení soluňských bratrů pocházejí už z 10. století. Tedy z doby, kdy jejich působení bylo v pamětech ještě čerstvě zachováno. Ovšem v následujících letech začal jejich kult upadat. Až z iniciativy nikoho jiného než Karla IV. se svatí Cyril a Metoděj začali opětovně dostávat do popředí. Opět vznikala umělecká díla vyobrazující dvojici misionářů a například jim byl také zasvěcen emauzský klášter v Praze. Vzestup kultu svatých Cyrila a Metoděje přineslo 16. a 17. století a s ním spjaté posílení katolické církve. Císařovna Marie Terezie pak v roce 1777 stanovila slavení věrozvěstů na 14. března. Tehdy ale světce veřejnost ještě označovala staročeskými Crha a Strachota. Pořádného rozmachu připomínka svatých naznala v 19. století. Bratry společnost začala vnímat jednak jako spojovník mezi západními a východními křesťany, jednak na ně hleděla z národnostního hlediska slovanské pospolitosti. Slavnostní událostí nebývalého rozměru se staly jubilejní slavnosti roku 1863 na Velehradě, kam mělo zamířit okolo tří set tisíc poutníků. Tentýž rok zároveň přinesl změnu termínu cyrilometodějských slavností. Na žádost biskupů moravských, chorvatských a bánskobystrického biskupa stanovil papež Pius IX. svátek na 5. července, jak je tomu dodnes. Rozmach svátku Cyrila a Metoděje se ale v této době neprojevil pouze na poutích a slavnostech. Svatým bratrům se zasvěcovaly nové kostely a kapličky, byla jim zhotovována sousoší či jejich jméno nesly nejrůznější spolky. Vše zmíněné se ostatně projevilo také na Třebíčsku.

Tábor, nebo Velehrad?
Ačkoliv ve druhé polovině 19. století rostl cyrilometodějský kult, velká část společnosti vyzdvihovala jiný historický odkaz, a to ten husitský. Tím tak vznikl jakýsi ideový rozpor. Dva svátky vedle sebe – 5. a 6. července – přímo jednu skupinu obyvatel vybízely, aby zastínil svoji „protistranu‘‘. Zatímco jedna strana hlásala, že jejich politický program je Tábor, druhá úder vracela Velehradem. Nutno ještě v tomto ohledu připomenout, že už koncem 19. století se společnost sekularizovala, ve složité situaci se pak katolická církev ocitla po vzniku Československé republiky. Bylo na ni nahlíženo jako na jeden z mocenských pilířů habsburské monarchie a do popředí se dostávaly hlasy prosazující odtržení státu od církve. I přesto ale hrála cyrilometodějská tradice v nově vzniklé republice důležitou roli. „V duchu interpretací známých už z předchozích obdobích byla Velká Morava prezentována jako první samostatný státní útvar československého národa, jehož existence se podle dobových představ měla promítat ve společném vědomí národa a ve společném vědomí národní jednoty,‘‘ napsal Miroslav Michela o svátku věrozvěstů v knize Sláva republice. Tím se tak Cyril a Metoděj stal svátkem, který shodně slavili Češi a Slováci, a oba národy tak spojoval.

Kompromis první republiky
Když se nová politická reprezentace chtěla po vzniku republiky odstřihnout od rakouského mocnářství, projevily se změny také ve svátkovém kalendáři. I výběr svátků a památných dnů určuje identitu státu, a tak diskuse nad tímto tématem byla poněkud problematická. Ačkoliv část politiků nechtěla vzhlížet ke katolickým svátkům, finální podoba kalendáře odrážela kompromis mezi politickými stranami. Byly sice zachovány mariánské svátky, Nanebevstoupení Páně a Boží tělo, na stranu druhou zákon například rušil svátek svatého Jana Nepomuckého. Onen kompromis se ale také projevil v památných dnech, kdy vedle sebe byly na stejnou úroveň dány památky svatých Cyrila a Metoděje i Mistra Jana Husa. Historik Michela o památném dnu 5. července za první republiky napsal: „Zákon o státních svátcích č. 65/1925 zdůraznil přínos sv. Cyrila a Metoděje definovaný v rovině náboženské a kulturní jako „slovanských to věrozvěstů, kteří dali základ slovanskému písemnictví.‘‘ A jak to bylo se svátkem později? Na Slovensku se cyrilometodějská tradice těšila velké popularitě i mezi lety 1939 a 1945, kdy se svatí dokonce dostali na pamětní mince, zatímco v českých zemích se kult nijak dále nerozvíjel. Po nástupu komunistů se na Cyrila a Metoděje hledělo především skrze písmo a jejich příchod z východu nikoliv z náboženského hlediska. Jak je ale známo a mnozí dokonce sami pamatují, slavnosti na Velehradě se posléze v období normalizace staly protirežimní platformou pro katolíky.

Legendy o věrozvěstech spjaté s Třebíčskem
Se slovanskými věrozvěsty Cyrilem a Metodějem se předně pojí poutní místo na Velehradě. Ovšem jisté pouto mají oba bratři také ke dvěma místům na Třebíčsku, a to k Jasenici a Velkému Újezdu. Výstavba románského kostelíku svatého Klimenta v Jasenici sice spadá do let 12. až 13. století, ovšem dle pověstí a legend sahají jeho kořeny už do období příchodu bratrů ze Soluně. Ve své Vlastivědě moravské o tom badatel František Dvorský v jedné větě poznamenal: „O kostele zachovala se pověst, že zde svatí věrozvěstové Hroznata a Strachota (Tak je náš lid jmenoval.) na své cestě do Čech kázali.‘‘ Spojení věrozvěstů s Jasenicí pak před dvanácti lety trochu blíž rozvedl historik a spisovatel Radovan Zejda. „Důvodem pro tuto domněnku je zasvěcení kostela sv. Klimentovi, jehož ostatky Cyril a Metoděj nalezli před svou moravskou misí a přivezli je s sebou. Některé spekulativní názory kladou díky půdorysu jeho vznik ještě do doby před příchodem obou bratří,‘‘ napsal Zejda tehdy v Horáckých novinách.
S příchodem Cyrila a Metoděje se ale dle legend pojí také obec Kojatice, respektive jejich místní část Velký Újezd. Právě zde měla stávat kaple zvaná Cyrilka. Jak už je ze samotného označení patrné, podle jedné z legend měli kapli světit právě svatí bratři během své cesty na Moravu. Ovšem rozpory této legendy s historickým výzkumem představil ve své bakalářské práci o historii školy, fary a kostela ve Velkém Újezdě Jak Bulíček následovně: „Dle archeologických průzkumů se však dá s jistotou určit, že tato kaple, která dříve na Újezdě stávala, je výrazně mladšího data výstavby než v 9. století, kdy měl Konstantin navštívit Újezd, jak je uvedeno v telečské děkanské matrice. Řeholní jméno Cyril sv. Konstantin přijal až krátce před smrtí r. 869, kdy také vstoupil do kláštera. Kromě tohoto zdroje žádné jiné svědectví či „důkaz" o návštěvě tehdejšího Újezda soluňskými bratry neexistuje nebo přinejmenším tyto skutečnosti nejsou známy.‘‘

Místní cyrilometodějské odkazy
Vedle legend o přímé návštěvě Cyrila a Metoděje najdeme v našem regionu hned několik odkazů na cyrilometodějskou tradici. Již na řádcích výše byla zmíněná druhá polovina 19. století a s ním spojený vzestup kultu dvou světců. To se týká i Třebíčska. V rámci tisíciletého jubilea od smrti arcibiskupa Metoděje došlo dne 16. srpna 1885 na třebíčském Karlově náměstí k slavnostnímu odhalení sousoší Cyrila a Metoděje za účasti brněnského biskupa Františka Saleského Bauera.Jelikož jednání s Josefem Václavem Myslbekem neklapla, ujali se zhotovení uměleckého díla jiní sochařští mistři. Na základě návrhu sochaře Ludvíka Šimka vytesal světce Bernard Otto Seeling. Ten kromě díla v centru Třebíče po sobě zanechal kupříkladu sochy na Prašné bráně. Třebíčské dílo dvou výše zmíněných mužů doplnil o mohutný podstavec kameník Josef Hraba z Počátek.
Už o více než dvě dekády dříve si věrozvěsty připomněli v obci Chlístov. Roku 1863 přišel tehdejší starosta František Štefl s myšlenkou postavení kaple. A to na místě, kde stála dřevěná kaplička se zvoničkou. „Uprostřed osady na kopečku vypíná se prostranná kaplička na počest našim svatým věrověstcům Crhovi a Strachotovi z dobrovolných příspěvků r. 1871 postavená, ve kteréž občas i mše sv. se sloužívá,‘‘ sděluje Vlastivěda moravská.
Tato místa ale nejsou jediná, kde jsou dodnes Cyril a Metoděj připomínání. Chrám zasvěcený dvěma věrozvěstům ze Soluně ale není pouze v Chlístově. Kostel sv. Cyrila a Metoděje můžeme nalézt například v Nových Syrovicích, kaple pak v Bohušicích, Rácovicích či u dukovanské elektrárny.

Foto HoN: Petr Herbrych

                                                                                            

Při psaní článku byly čerpány informace z těchto zdrojů:
BULÍČEK, Jakub. 2023. Z historie školy, fary a kostela sv. Petra a Pavla ve Velkém Újezde se zaměřením na 18. až 20. století. Bakalářská práce na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
ČAPKA, František. 2010. Dějiny zemí Koruny české. Libri.
DVORSKÝ, František. 1907. Vlastivěda moravská: Třebický okres.
DVORSKÝ, František. 1908. Vlastivěda moravská: Náměšťský okres.
HÁJKOVÁ, Dagmar; HORÁK, Pavel; KESSLER, Vojtěch a MICHELA, Miroslav (ed.). 2018. Sláva republice!: oficiální svátky a oslavy v meziválečném Československu. Academia.
Horácké noviny, 2013.
KADLEC, Jaroslav. 1987. Přehled českých církevních dějin. České katolické nakladatelství.
Pamětní kniha obce Chlístov, 1929.