Na pomezí dvou okresů, třebíčského a žďárského, rozprostírá se obec, ve které žije 117 obyvatel. Rohy leží necelých 20 kilometrů severovýchodně od města Třebíč a přibližně 9 kilometrů jižně od centra Velkého Meziříčí.
Jedním z nejvyšších bodů obce je kopec s názvem Rohovec (504 m). Přirozenou hranici mezi Třebíčskem a Žďárskem na severovýchodě od sídelní části vesnice vytváří řeka Oslava. Vsí také protéká potok Mařek, který pramení u rybníka Za kravínem v Hodově. Na svém toku přes obec Rohy vytváří krásná zákoutí a svoji pouť končí v řece Oslavě pod Nesměří. Potok Mařek, ráj různých obojživelníků, je známý tím, že v jeho korytě leží velké balvany a ty od nepaměti přitahovaly i představivost místních. Nezřídka tak vznikaly pověsti, například o zlatovlasých tančících vílách, které mohli kolemjdoucí spatřit zejména za jasných nocí při úplňku. Ty kdysi uviděla i jedna chudá vdova z Rohů, když se k potoku vydala žnout trávu. Při cestě zpátky do vsi, když si chtěla odpočinout, na mýtině spatřila, jak z houštiny vyběhly zlatovlasé tančící bytosti. Žena seděla a beze slov sledovala ten taneční rej. Najednou víly spatřily odpočívající vdovu a seběhly se k ní. Žena si postěžovala na těžkosti života. V tom se na ni víly obrátily a řekly: „Dáš-li nám o pouti nejlepší koláče, pomůžeme ti!“ Vdova vzhledem k jejich křehkosti nevěděla, jak by ji mohly pomoci. Ale slib jim dala. Hned jak ho vyřkla, jedna z vil se dotkla plachty s posečenou trávou. A hle! Najednou byla lehká jak pírko. Ráno nakrmila krávu čerstvě nažatou trávou, ale trávy neubylo. Krmila ji takto celý týden. Trávy stále neubývalo a kráva dojila jako nikdy dřív.
V den pouti napekla vdova mnoho koláčů, ty nejkrásnější svázala do šátku a večer se s nimi vydala na mýtinu. Tam se k ní seběhly víly a pochválily ji, že dodržela své slovo. Poté ji vrátily zavázány šátek se slovy, aby ho teď nerozvazovala. Rozvázala ho až doma a bylo v něm několik hrstí dukátů. Ty peníze se staly základem jejího štěstí. Když její děti vyrostly, často jim vypravovala, jak ji víly za pár koláčů pomohly. Pojďme se však nyní vrátit k samotné vísce Rohy a k její historii. Rohy byly založeny poblíž dnes již zaniklé vsi Nesmír. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o obci pochází z roku 1377. Tou dobou ves patřila Janu z Meziříčí. Na konci 14. století správu vsi převzal farář Mikuláš, a obec se tak stala součástí statků okolo kostela sv. Mikuláše ve Velkém Meziříčí. Po roce 1529 se Rohy a několik dalších vesnic staly majetkem pánů z Pernštejna. Od začátku druhé poloviny 16. století Rohy patřily Zikmundu Heldtovi z Kementu. V roce 1640 po dlouhých sporech připadlo panství Anně Marii Khieslové (původně Berkové). O třicet let později již panství spravoval rod Kouniců. Jedním z posledních šlechtických rodů, který se o majetky staral, byl rod Lobkoviců až do konce 19. století. K pamětihodnostem obce Rohy patří poklona stojící v polích. Kaple v Rozích prošla zatím poslední rekonstrukcí v období let 2012 a 2014. V roce 2012 zde došlo k nálezu několika historických předmětů včetně mince s pověstí. Zajímavostí je, že na začátku 20. století se v katastru obce Rohy našel džbán plný mincí pravděpodobně z doby Vladislava II. (2. polovina 12. století). K významným osobnostem vsi patří legionář Jiří Coufal (1886-?), bývalý starosta Lubomír Strnad (*1937) nebo architekt František Švihálek (1903-?). V příštím díle Toulek po Třebíčsku společně zavítáme do obce Nový Telečkov.
Pavel Janega
