Lukov, Babice a Rokytnice nad Rokytnou. Trojice obcí z Třebíčska, které ještě před pár týdny znali pouze místní občané, případně pár přespolních znalců. Nyní jsou však tato místa v povědomí po celé republice. A to díky kněžím Janu Bulovi a Václavu Drbolovi, kteří se v sobotu 6. června stali oficiálně blahoslavenými a vůbec prvními mučedníky moderních českých dějin. Historickému momentu na brněnském výstavišti, kde kanadský kardinál Michael Czerny stvrdil beatifikaci přečtením apoštolského listu, přihlíželo nad 13 tisíc věřících. Slavnost blahořečení však vedle bohoslužby přinesla na výstavišti také pestrý program pro všechny generace a druhého dne se pak konaly děkovné mše svaté v rodištích mučedníků Buly a Drboly.
První blahoslavené oběti komunistického režimu
Před tři čtvrtě stoletím se zásadně změnila historická paměť jihozápadní Moravy a též osudy stovky lidí. Mezi nimi byli i prostí venkovští faráři Jan Bula a Václav Drbola. Ti tehdy údajnému agentů CIC Ladislavu Malému kývli na nabídku, že vypozpovídají internovaného arcibiskupa Josefa Berana. Plnili tím pouze své kněžské poslání, k němuž se coby mladí bohoslovci zavázali. Ovšem jednalo se o kněze společensky velmi činné a tím pádem i ve svých farnostech oblíbené, což nebylo po chuti komunistické garnituře na opačné názorové straně. Když pak komunisté červencové vraždy v Babicích náležitě využili k útoku na své ideové nepřátele, duchovní Bula s Drbolou dobu bezpráví odnesli smrtí. Soudního očištění se jim následně dostalo počátkem 90. let, nyní jejich statečnost uznala také katolická církev. Sobota 6. června se stala historickým dnem pro celou Českou republiku. Kněží Bula a Drbola byli oficiálně prohlášeni za blahoslavené. Jako první z řad obětí komunistického režimu a první z oblasti Brněnské diecéze.
Slavnost pro všechny generace
Brněnské biskupství již dopředu avizovalo, že chce slavnost pojmout coby den pro široké spektrum věřících, zejména pro rodiny s dětmi. To také bylo náležitě vidět v prostorách brněnského výstaviště. Před pavilony P a Z, v centru slavnosti, se nacházely skákací hrady a dítka si mohla vyzkoušet všelijaké sportovní disciplíny. A jelikož oba blahoslavení byli aktivními členy tělovýchovné organizace Orel, veškeré sportování se odehrávalo pod taktovkou orelských bratrů a sester. Že sport kněžím Bulovi a Drbolou rozhodně nebyl cizí, ukázala i výstavištěm se pohybující dvojice herců ztvárňujících právě blahoslavené duchovní. Když se s nimi zrovna návštěvníci nefotili, zkrátila si dvojice volnou chvilku čutáním do balonu. Tak jako kdysi mučedníci Bula a Drbola se svými malými orlíky.
Zatímco se děti mohly „vyblbnout“ u sportu, autíček či nafukovacích atrakcí, řada dospělých si nenechala ujít program uvnitř pavilonů. V hlavním pavilonu P provázela přítomné celým dnem moderátorka Barbora Černošková a postupně ohlašovala jednotlivé body dopoledního programu - koncert violoncellisty Petra Špačka a písničkáře Pavla Helána i kapely Brouci, duchovní svědectví, modlitby. V protějším „zetku“ byla ke zpovědi k dispozici padesátka kněží a skrze výstavní bannery se mohli návštěvníci seznámit s celým babickým případem. Početné houfy návštěvníků mířily na výstaviště již po otevření areálu v osm hodin ráno, další pak přicházely v průběhu dopoledne. Zlatý hřeb nejen sobotního dne, ale celého více než dvacet let trvajícího procesu beatifikace započal až o půl třetí hodině odpolední.
Volání k odvaze, pravdě a věrnosti
„Tys Václava a Jana ke kněžství povolal,“ zazněl na samý úvod bohoslužby velkolepý chorál v podání Scholy brněnské mládeže. Už jen tento moment vehnal slzy do očí tisícům přítomných. Zalité oči ale brzy doplnil také široký úsměv, a to díky biskupu Pavlu Konzbulovi. „Vážení přátelé, vzhledem k tomu, že nechci vítat v neposlední řadě ty v poslední řadě, tak vás tu vítám všechny,“ pověděl brněnský biskup se svým typickým úsměvem. To by si skutečně dal, kdyby musel vyjmenovat všechny přítomné hosty. Kupříkladu bohoslužby se účastnilo 300 kněží a biskupů z celé České republiky, stejně početná byla i masa ministrantů. Že slavnost blahořečení není jen vnitřní církevní událostí, dokazovala také přítomnost hostů z prostředí politiky a diplomacie. Historickému momentu přihlíželi hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich, velvyslanec při Svatém stolci Pavel Svoboda, primátor Jihlavy Petr Ryška a také senátoři a poslanci. Mezi nimi však měla suverénně největší politické zastoupení strana, která se také ke křesťanským základům hlásí ve svém samotném názvu a jíž také byli oba mučedníci členy po roce 1945.
Ač biskup Konzbul přivítal všechny hromadně, na jednoho konkrétního člověka se v úvodu přece jen obrátil. Jím byl kanadský jezuita, kardinál a papežský legát Michael Czerny. Ten také nesloužil zdejší bohoslužbu náhodou. Roku 1946 se právě v Brně narodil, nicméně o dva roky později po nástupu komunistické totality emigroval se svými rodiči do Kanady. Díky této osobní vazbě tak mohl kardinál sloužit bohoslužbu v českém jazyce. „Mám velkou radost, že mohu být zase v Brně. Tady jsem se narodil a tady se cítím jako doma,“ pravil na úvod Czerny. Biskup Konzbul ho ale ještě předtím humorně přivítal slovy „Welcome to Štatl“.
Brzy na to pak došlo k samotnému aktu prohlášení za blahoslavené. Vedoucí diecézní fáze procesu Mons. Karel Olita nejprve formálně požádal o beatifikaci dvojici kněží a následně, po představení životů P. Buly a P. Drboly, přečetl kardinál Czerny z pověření papeže Lva XIV. apoštolský list. Tímto momentem se tak zdejší faráři zařadili mezi blahoslavené. Proces, který započal již roku 2004, se tak symbolicky uzavřel. Zároveň se v tento moment přinesly relikvie a došlo k odhalení oficiálního obrazu blahoslavených. Na něm se nachází dva mladí usměvaví muži, kterým nebylo shůry dáno příliš mnoho času. „Pán Bůh vyměřil mi krátký život. Ale věřím, že nebyl nadarmo,“ napsal také P. Bula v jednom ze svých posledních dopisů. Nadarmo skutečně nebyl. Více než sedmdesát let po mučednické smrti pro nás může být s P. Drbolou vzorem. „Blahoslavení Jan Bula a Václav Drbola nebyli revolucionáři ani političtí aktivisté, kanonizační spis to říká zcela jasně. Byli to pastýři, kteří chtěli sloužit svému lidu, slavit svátosti, hlásat evangelium a vnášet lidem do jejich osobních životů svobodu. A právě to se zdálo nepřijatelné pro režim,“ sdělil ve svém kázání papežský legát Czerny a dodal: „Nechtěli se stát nástroji ideologie a útlaku. Nebyli ochotni opakovat slova, která je nutili říkat i mlčet tam, kde by mlčení znamenalo lež.“ Slovy kardinála: „Svědomí není luxus, ale základ lidské důstojnosti“.
Kde není svoboda, tam se dějí zlé věci
Přečtením papežského listu a závěrečným požehnáním ale slavnost neskončila. Sobotní den na výstavišti uzavřel až koncert písničkáře Michala Horáka. Dá se říct, že vůbec celý víkend byl věnován novým blahoslaveným. Ovšem zatímco během soboty se středobodem slavnosti stalo Brno, o nedělním dopoledni se pomyslné centrum rozdělilo do rodiště obou kněží. Jak v jihomoravských Starovičkách, rodné obci P. Drboly, tak v Bulově Lukově se konaly děkovné mše svaté. A taktéž s hojnou účastí. Kupříkladu na lukovskou farní zahradu se podařilo během nedělní bohoslužby vměstnat více než 1 500 věřících.
Zdejší děkovnou mši svatou celebroval emeritní brněnský biskup Vojtěch Cikrle, jehož kázání se jistě svoji hloubkou a nadčasovostí dotklo všech přítomných. „Nepřítelem totality je svobodně smýšlející člověk,“ pravil biskup Cikrle a svá slova doplnil o příklad z Písma: „Svatý Pavel říká křesťanům v Korintě, že kde je duch Páně, tam je svoboda. Kde svoboda není, tak se dějí zlé věci.“ Ač apoštol Pavel pronesl tato slova v 1. století našeho letopočtu, nadčasovost sdělení dokazuje jeho stažení na dění z počátku 50. let. V komunistickém Československu svoboda nepanovala a skutečně se děly zlé věci, tedy perzekuce vlastních občanů na základě jiných idejí a názorů. Ve svých farnostech oblíbení faráři Bula a Drbola tuto absenci svobody odnesli předčasnou smrtí, jejich přátelé a spoluobčané obdobně strávili léta za mřížemi. Dvojice blahoslavených duchovních je tak nyní symbolickými zástupci všech perzekuovaných komunistickým režimem. Zároveň také Mons. Cikrle nahlas vyslovil otázku, co z titulu blahoslavených P. Bula a P. Drbola mají. „Vůbec nic, jsou prohlášeni za blahoslavené kvůli nám, jejich svědectví je důležité pro nás,“ odpověděl emeritní biskup rázně. Neopomněl také důležitost jejich odkazu přiblížit: „I my žijeme v době vyvolávání strachu před vším možným i nemožným. Morálně pochybní lidé se prohlašují za spasitele a zachránce lidu a jsou mnohými přijímání a obdivováni. Žijeme v době, kdy zlo prorůstá vztahy národů, prorůstá politické systémy, kdy války a živené nenávisti zasahují do velké části světa.“ Jak ale pověděl, vůči zlu není nikdo imunní. Bují lidmi podobně jako rakovina. Důležité je však umět se zlu postavit.
Ač osudy blahoslavených skončily tragicky na dvoře jihlavské věznice, v Brně i v Lukově byla na všech zúčastněných znatelná radost. Jednak z uvědomění, jakého dějinného momentu jsou součástí, jednak z naděje a víry. Přátelské atmosféře ale v Bulově rodišti napomohlo také sladké cukroví, dokřupava smažené řízky a zejména doprovodný program. Svůj pěvecký um tu předvedli žáci místní základní školy, mladí farníci z Rokytnice si zase připravili jakousi meditační scénku. V ní člověk zápolil s pokušiteli v podobě peněz, alkoholu, sebestřednosti a zloby, nicméně i před nimi nalezl ochranu u toho nejvyššího, po jehož boku nyní sedí také kněží Jan a Václav.
| Blahoslavení Je-li člověk označen za blahoslaveného, tak tím církev oficiálně uznává, že dotyčná osoba žila ctnostným životem a má právo být uctívána jako vzor pro další věřící. Jejich jména si mohou například biřmovanci brát jako své patrony, lze jim také zasvětit kostel, kapli či oltář. Zároveň se jedná o první krok ke svatořečení. Ovšem zatímco k dosažení titulu blahoslavený postačuje doložení mučednické smrti pro víru, u svatořečení je potřeba zázrak. V případě P. Buly a P. Drboly není zapotřebí dvou zázraků, nýbrž by stačil jeden. Svátek mučedníků komunismu Blahoslaveným kněžím též náleží místo v církevním kalendáři. Svátek mučedníků Buly a Drboly připadá na 17. června, čímž diecéze odkazuje na datum obdržení pastýřského listu v roce 1949. Probíraní duchovní tento zakázaný spis, v němž biskupové upozorňovali na zásahy státu do církevních záležitostí, odhodlaně přečetli svým farníkům. Kněz Bula byl za něj dokonce i stíhán. Atributy Společnými atributy blahoslavených jsou kněžská klerika s kolárkem, které symbolizují věrnost kněžské službě až do smrti. Na Bulovy dopisy z cely zase odkazuje atribut obálky a podobně jako další světce, tak i k duchovním Bulovi a Drbolovi se vztahuje palma coby symbol mučednické smrti. Relikviář kněží Buly a Drboly Ostatky popravených kněží mohli věřící o minulém víkendu uctít na brněnském výstavišti a v Lukově, od podzimu pak bude nový relikviář z dílny Otmara Olivy umístěn v kostele svaté Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou. Volba na Jaroměřice padla nejen z důvodu zdejší infrastruktury, ale také s ohledem na historické události. Právě v jaroměřické farnosti působili v době babických událostí kněz Jan Podveský a kaplan Josef Valerián, v jejichž osobách se propojují příběhy mučedníků Buly a Drboly a kteří také byli komunistickým režimem perzekuováni. Uvnitř relikviáře však budou umístěny pouze pozůstatky kněze Drboly. Urna s popelem P. Buly se nepodařila najít, a tak v jeho případě bude do relikviáře umístěn druhotný pozůstatek. Tím je kousek primičního kněžského ornátu. Část ostatků ale zamíří také do dotčených farností v Lukově, Babicích či Rokytnici nad Rokytnou. |
Foto HoN: Petr Herbrych
