HROZNATÍN (herb) - Ačkoliv významných rodáků z Třebíčska by se člověk stěží dopočítal, pouze dvě místní osobnosti stanuli v čele státu. A v obou případech hrdinní generálové. Když v říjnu 1938 abdikoval prezident Edvard Beneš, připadly jeho pravomoci na tehdejšího premiéra Jana Syrového. V uvolněné atmosféře pražského jara roku 1968 pak na Pražský hrad zamířil Ludvík Svoboda. Vedle jejich záslužných činů ve vojenském stejnokroji, blízkosti rodiště i jisté historické kontroverze oba zmíněné pojí také výročí v letošním roce. Zatímco od smrti generála Syrového uplynulo 17. října pětapadesát let, dne 25. listopadu si veřejnost připomněla kulatých sto třicet let od narození generála Svobody. Svého významného rodáka si důstojnou vzpomínkovou akcí s třídenním předstihem připomněli také ve stohlavé obci Hroznatín.
Již tradiční hroznatínské setkání před rodným domem Ludvíka Svobody započaly tóny husitského chorálu Ktož jsú boží bojovníci. Následně se pak jeden po druhém vydali uctít památku prezidenta-generála položením květinových darů a uctivým úklonem. Vedle starostky obce Jany
Uchytilové tak učinili například senátorka Hana Žáková, hejtman Kraje Vysočina Martin Kukla, předseda společnosti Ludvíka Svobody Miroslav Klusák či renomovaný historik Jiří Fidler. Právě poslední zmíněný v Hroznatíně místní medovinou symbolicky pokřtil novou publikaci nazvanou Svobodovci o jednotkách československé armády na východní frontě za druhé světové války. Pokřtěným výtiskem pak historik Fidler obdaroval starostku Uchytilovou. Vedle Svobodovců vyšla Fidlerovi před dvěma lety kniha Symbol Ludvík Svoboda. Proč pro biografii rodáka z Hroznatína zvolil právě tento název, osvětlil spisovatel na sobotním setkání. Dle jeho slov je třeba si uvědomit, že Svoboda věnoval armádě více než šedesát let svého života. Roku 1915 narukoval do první světové války a vojenský stejnokroj nosil až do své smrti v roce 1979. Na osobnosti generála Svobody se tak dá projektovat historický vývoj československé armády. Od legií přes první republiku, druhý odboj na východní frontě až po období komunismu.
Snad žádná historická postava není černobílá. Podobně je tomu také u generála Svobody. Nezpochybnitelné je jeho hrdinství ve dvou světových válkách. Nelze také opomenout krutou oběť jeho rodiny. Avšak jistou míru kontroverze vzbuzuje Svobodovo počínání po roce 1945. Ať už jeho role coby ministra národní obrany či poněkud strnulé přihlížení k nastupujícím pořádkům normalizace. Nicméně stále se jedná o válečného hrdinu a prozatím jediného prezidenta, který z třebíčského regionu vzešel. Proto si také jeho osobnost zaslouží důstojnou připomínku.
Foto HoN: Petr Herbrych
