Partneři zpravodajství

Yashica Events

ROXY Club Třebíč

Bowling U Kmotra

Aquapark Laguna

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

za 2 dny

TŘEBÍČSKO (herb) - V nohách téměř čtyřicet kilometrů, když dobře, tak pouhá hodinka spánku, i přesto ale byla vidět na tvářích poutníků příchozích do kostela svatého Jana Křtitele v Lukově radost. Svým nočním putováním Třebíčskem pod rozprostřenými hvězdami daly necelé dvě stovky poutníků vzpomenout na komunisty popravené kněze Jana Bulu a Václava Drbolu, zároveň v modlitbách směřovali poutníci své myšlenky směrem k celé Evropě. „Vyřízení, ale šťastní,“ shrnul také fyzicky náročnou, leč duchovně inspirativní pouť její organizátor, lidovecký poslanec František Talíř.

K příležitosti blahořečení kněží Jana Buly a Václava Drboly se po celé diecézi koná řada doprovodných akcí. Jedna poněkud netradiční se na přelomu konce pracovního týdne a víkendu uskutečnila na trase Třebíč - Lukov. Necelá dvoustovka poutníků se v pátek 22. května shromáždila u třebíčské baziliky a skrze potemnělé město se vydala na noční pouť směrem do rodiště P. Jana Buly.

Napříč světem a kulturami mají poutě hluboký náboženský význam. Během mnohdy dalekého putování si poutníci nejen že připomínají danou osobu či událost, k níž se poutní místo pojí, ale také tiše rozjímají a s modlitbou a prosbou se obrací k Bohu. Jednu poněkud netradiční pouť začala před dvěma lety pořádat dvojice dnešních poslanců za KDU-ČSL František Talíř a Benjamin Činčila. Netradiční tím, že směrem z Havlíčkova Brodu do Číhoště putovali přes noc. Jak je patrné z cílové stanice, během poutě se tak připomínal život umučeného kněze P. Josefa Toufara. Ovšem letošní slavnost blahořečení kněží Jana Buly a Václava Drboly přímo vybízela k aktualizaci trasy. Místo geografického středu České republiky tak poutníci nyní poznali krásy jihozápadní Moravy.

Noční putování započalo v bazilice svatého Prokopa večerní bohoslužbou, kterou celebroval brněnský biskup Pavel Konzbul. Když pak společně s třebíčským děkanem Pavlem Opatřilem a jáhnem Karlem Novákem udělil téměř dvěma stům poutníků požehnání, mohl početný dav vyrazit vstříc prvním kilometrům. Už před startem bylo ale patrné, jak se všichni přítomní na večerní túru pod hvězdami těší. „Bude to jistě plné dobrodružství a vtipných situací. Hlavně ale jdeme k poctě P. Buly a P. Drboly, což má velký smysl,“ sdělila Anna Hrubá z Náměště nad Oslavou, jedna z účastnic.„Na tuto pouť jsem šel především rozjímat a poznávat nové kouty Vysočiny,“ doplnil Vojtěch Hynk z Třeště, jiný z poutníků. Ten ale navíc sdělil obavu, aby si brzy neprošlapal své boty. Obavy se však nenaplnily.

Cesta z Třebíče do Lukova běžně čítá pětadvacet kilometrů. Jelikož ale poutní trasa vedla místy, která se bezprostředně pojí s kněžími Bulou a Drbolou, protáhla se na necelých čtyřicet kilometrů. Skrze Libušino údolí a Kracovice došli poutníci do Starče, odkud je následně do Rokytnice nad Rokytnou čekalo první náročné stoupání. I tak je ale úsměv na tvářích neopouštěl. „Zatím se velmi bavím, protože mám s sebou partu skvělých kamarádů. Začínají mě ale bolet nohy, ovšem i na to jsem připravená a mám s sebou přezutí,“ sdělila u Rokytnice za odbíjející půlnoci své dojmy Anna Palánová z Jihlavy. V posledním Bulově působišti však dali chodci ulevit svým nohám. V rokytnické sokolovně je čekala zastávka a bohaté pohoštění od místních farníků. „Mám opravdu velkou radost, protože se jde krásně a navíc je tady v Rokytnici obrovská hostina. Skvěle se o nás postarali,“ pověděl s úsměvem organizátor a poslanec Benjamin Činčila. Poutníci zde navštívili také kostel Narození svatého Jana Křtitele, kde byl navíc ke zpovědi k dispozici kněz Jan Krbec.

Zatímco pro některé zúčastněné cesta v Rokytnici skončila, jiným poněkud ztuhnul úsměv. A to když zjistili, že nejsou ještě ani v půlce cesty, jak se původně domnívali. Ovšem smysl celé pouti byl silnou motivací, v kombinaci s teplým májovým počasím a rojem hvězd na obloze. Na zámecké cestě nad Rokytnicí prošli poutníci kolem orelské chaloupky, kde měl P. Bula zázemí s malými orly a skrze Kojetice a Loukovice se dostali do Drbolových Babic. Odtud pak směrem do Lukova zbývalo „pouhých“ devět kilometrů. Ovšem s postupným svítáním neubývaly jen kilometry, ale také fyzické síly. „Posledních pět kilometrů mě bolela chodila a udělal se mi puchýř na malíčku. Ale východ slunce vše přebil,“ pověděl u snídaně značně unavený Tomáš Bernard z Přerova. Únavu v pomyslné cílové rovině potvrdila také Marta Talířová z jihočeských Zubčic: „Šlo se mi celou dobu velice krásně, bylo vidět spoustu hvězd. Až ten závěr jsem teda šla v takovém polospánku. Byl to silný zážitek, který si budu dlouho pamatovat.“ Mnozí se dokonce po zdolání trasy zmohli na pouhé slůvko „au“, či si lehli na trávník a rázem usnuli.

Na faře v Lukově čekal na příchozí bohatě prostřený snídaňový stůl. Jak také pravil Benjamin Činčila, chleba se sádlem byl po tak náročné cestě velkou vzpruhou. Možná že i díky chlebu a bábovkám nebylo vyčerpání tak zřejmé, možná že tomu napomohla síla samotného cíle. Však také moravskobudějovický kněz Luboš Mičánek s odkazem na příběh P. Buly při závěrečné mši poutníkům sdělil, že se společně nachází na vzácném místě.

Pevnost odkazu brzy blahoslavených kněží dokládá účast téměř dvou set putujících, tedy více než dvojnásobku v předchozích ročnících z Havlíčkova Brodu do Číhoště. „Kdyby chyběl jeden jediný člověk, nebylo by to ono,“ uzavřel pak putování svými slovy k zúčastněným František Talíř s tím, že jistě každý si ve svém srdci nyní nese jistou inspiraci ze života Buly a Drboly. Pro něj osobně je jím aktivní přístup k veřejnému životu. „Tak za rok zase, dá-li Pán Bůh,“ zaznělo na závěr.