Nic lepšího nikde není než císařské posvícení

Profilovka
za 16 hodin

Moravské Budějovice (juh) – Po tři dny trvalo slavné Císařské posvícení, na které se chystalo a připravovalo celé město i přilehlé okolí. Císařovna Marie Terezie by mohla být na výsost spokojena. Právě ona totiž roku 1771 vydala nařízení, které sjednotilo termíny lidových posvícení po celé monarchii na víkend kolem svátku sv. Terezie (15. října). Od té doby se v českých zemích, včetně Moravských Budějovic, slavilo takzvané císařské posvícení.

Neznamená to, že by se od té doby nepřetržitě rok co rok slavnost konala v tomto rozsahu. K obnovení tradice došlo až v devadesátých letech. Každopádně se však jedná o jednu
z nejvýznamnějších a nejstarších tradic města.

Navzdory obžerství

Důležité však je si říct, proč k tomuto nařízení samotné císařovny došlo. Ve skutečnosti se jednalo o regulaci posvícenských oslav. Cílem bylo omezit nadměrné pití alkoholu a zamezit obžerství, které se v období po sklizni úrody protahovalo až do adventu. Marie Terezie proto stanovila, že posvícení se bude slavit pouze v jeden jediný den, a to na svátek Terezie v polovině října. Moudrá to žena!

Trocha historie

Když se ohlédneme do historie novodobých posvícení, první skutečně velkolepé se konalo v roce 2011. Chytře se spojilo
s oslavami 780. výročí první písemné zmínky o městě. Při této příležitosti do města v tradičním historickém průvodu přijela i královna Konstancie, která dostala Moravské Budějovice věnem.

A protože se pojetí a rozsah oslav líbil, zůstali u něj Moravskobudějovičtí i nadále. Takže se nejedná o zasněné hledění do krásné minulosti, ale historie se zde protkává s přítomností
a budoucností. Proto i v průvodu, který otevíraly historizující figury vezoucí se na kočárech tažených koňmi, pochodovali zástupci organizací, které ve městě fungují právě nyní. A věřte, že bylo na co koukat.

Z parkoviště na zámek

Průvod vyrazil z parkoviště před obchoďáky a po Tyršově ulici zamířil k zámku. V čele jel se svým vozíkem hokynář a hospodský v jedné osobě, který co chvíli nedisciplinovaně odbíhal k jásajícím davům a častoval je nejspíš vlastnoručně pálenou kořalkou z příručního demižonku. Kdyby ho císařovna viděla!

Drábové smýkali po silnici ubohé vůdce selských rebelií, a byli tak živou reklamou na divadelní představení, které se bezprostředně po příchodu na nádvoří zámku odehrálo. Trvalo hodinu, bylo výborné, ale v podstatě němé. Dialogy herců slyšela s bídou první řada, ostatní už nic. Což je veliká škoda vzhledem k jinak skvělým hereckým výkonům, které připomněly události z nedalekých Lesonic z parného léta 1775.

Posvícenské benefity

Kromě obvyklého posvícenského programu mohli lidé vystoupat na městskou věž a vším tím mumrajem se pokochat shůry nebo jen zasněně hledět do dálky. Až na vítr bylo počasí nad očekávání příznivé a předchozími dešti vypraný vzduch umožňoval daleké výhledy.

Zajímavá a především tak trochu interaktivní byla expozice řemesel, která byla otevřena zdarma. Interaktivita spočívala v tom, že si děti mohly s pomocí šikovných lektorek vyrobit jednoduchý výrobek z kůže. Jistě si lépe představily, kolik práce
a dovednosti vyžaduje ušít třeba botu!

Společně s touto expozicí byla zdarma otevřena velice zdařilá výstava Roztáhni křídla a leť, která začala již na jaře 1. dubna, ale končí už 31. října! Věnována je schopnosti létat – obrazně i doslova řečeno – od komára po orla. Autorce výstavy Pavlíně Peřinkové se podařilo vytvořit expozici, kde můžete strávit pár příjemných hodin kocháním se překrásnými fotografiemi, zajímavými exponáty i texty, které nám laikům přibližují jednotlivá zvířata velmi přijatelným způsobem. Kdo máte čas, do Budějovic vyražte. Výstava není putovní a bude rozebrána.

Nakonec rána na buben

Trochu hřmotnou součástí posvícení byla kolotočářská sekce, která anektovala parkoviště na náměstí a celému okolí dávala hlasitě najevo, že pouťové atrakce jsou neodmyslitelnou součástí podobných slavností. Do zblbnutí opakující se hulákání: Atentión, atentión! pronásledovalo návštěvníky na každém kroku. Flašinetář točící klikou svého krásného nástroje byl jedním ze smutných kontrastů minulosti a přítomnosti.

Jinak se však posvícení tradičně vydařilo a spokojené tváře, které od účasti neodradil ani takřka krutý severák, hovořily za vše.

Prátké video můžete zhlédnout ZDE

Foto HoN: Jan Uher