Putování nejen po barokních zastaveních v Hrotovicích (7.) - Johánek z Pomuku čili Jan Nepomucký

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

před 1 hodinou

Před námi je již sedmé a zároveň druhé putování po hrotovických barokních sochách. Průvodcem a zároveň nadšeným vypravěčem je nám jako vždy ředitel hrotovického muzea historik Jan Knotek, který místní historií doslova žije. Při svém bádání vychází především ze soupisů badatelů Ladislava Hosáka a Rudolfa Šrámka.

U trošku záhadného a mystického vyprávění o světci Janu Nepomuckém jsme byli nuceni materiál rozdělit na dvě poloviny. Minule jsme se soustředili na Janův život, a to na ten skutečný i vybájený, a tentokrát se pustíme po stopách skutečných soch, které lze v Hrotovicích nalézt. Proto tedy ono sedmé, ale zároveň druhé pokračování.

První socha, restaurovaný model

První sochou, o níž je řeč, je zmenšený model sv. Jana Nepomuckého, inspirovaný dílem sochaře Matyáše Rauchmüllera. Jedná se o polychromovaný sádrový odlitek imitující terakotu (pálenou hlínu). Socha dlouhá léta shlížela z výklenku nad hodinami ve vikýři západního křídla hrotovického zámku.
Vlivem povětrnostních podmínek byla značně poškozena, a proto byla odborně restaurována sochařem a restaurátorem Martinem Kovaříkem, který se podílel i na obnově dalších hrotovických plastik. Během restaurátorského zásahu byly doplněny chybějící partie (hlava, ruce, figura Krista na kříži), materiál byl zpevněn a byly obnoveny detaily svatozáře i palmové ratolesti, které byly následně zlaceny 24karátovým zlatem.

Model je velmi detailní kopií sochy sv. Jana Nepomuckého z Karlova mostu a na plintě nese signaturu Jana Brokoffa. Jde pravděpodobně o kvalitní starší odlitek podle původního originálu.

Vzhledem k jeho hodnotě bylo rozhodnuto, že nebude vrácen do exteriéru, aby nedošlo k dalšímu poškození. Socha proto byla umístěna do Muzea Hrotovicka, kde doplnila stálou expozici.

Druhá socha, náhrada ve výklenku

Vyvstala otázka, jaká socha nahradí sv. Jana Nepomuckého ve výklenku nad zámeckými hodinami. Ředitel Jan Knotek původně navrhoval vytvoření věrné kopie pomocí 3D tisku.

Do projektu však vstoupila starostka Hana Škodová a bratři Kovářovi ze Slavětic – P. Mgr. Jiří Kovář SJ., působící u kostela sv. Ignáce z Loyoly v Praze, a R. D. Mgr. Ing. Jan Kovář z farnosti sv. Vavřince v Hrotovicích. Ti zajistili finančně i organizačně novou sochu sv. Jana Nepomuckého, která byla následně umístěna do výklenku na západní straně zámku.

Tato orientace není náhodná – sv. Jan Nepomucký je tradičně spojován s vodou a symbolicky i se západem. Zajímavostí je i historická vazba rodu z Hirzenau, který měl v regionu majetky a přicházel na Moravu právě ze západu, od Rýna, a byl spjat s habsburskou tradicí úcty ke sv. Janu Nepomuckému.

Třetí socha u nevysychající studny

Třetí socha se nachází u studny v ulici Hladov na parcele č. 883/1 a je zapsána v ÚSKP pod číslem 24233/7-2656. Barokní plastika stojí na hranolovém podstavci a dotváří parkově upravené prostranství.

Světec je zobrazen v kanovnickém rouchu s biretem, v levé ruce drží krucifix. Hlava je pootočena k levému rameni.

Ulice Hladov je pojmenována podle historické studny zvané Hladovka, která i v dobách nedostatku vody poskytovala zdroj vody pro široké okolí. Socha sv. Jana Nepomuckého tak symbolicky stojí u svého „přirozeného“ místa, tedy u vodního zdroje.

Původně se však nacházela u cesty do Dalešic, později byla přesunuta k Hornímu rybníku a následně na současné stanoviště.

Socha čtvrtá, poslední

Poslední socha sv. Jana Nepomuckého v Hrotovicích se nachází na křižovatce ulic Znojemské a Dražek, na parcele č. 887/3. Původně stála u staré, dnes již zaniklé silnice směrem na Račice. V roce 1977 bylo na MNV Hrotovice rozhodnuto o jejím přemístění na současné místo z důvodu její ochrany.
Socha je zapsána v ÚSKP pod číslem 37037/7–2655. Je vyrobena z třetihorního mořského vápenatého pískovce ze Zogelsdorfu a jejím autorem je Kašpar Ober. Objednavatelem měl být Josef Ondřej z Hirzenau se svou manželkou Annou Františkou.

Na betonovém základu stojí masivní hranolový podstavec s bočními volutovými křídly a profilovanou římsovou deskou, doplněný rytým rámováním s latinským nápisem:
G R A T I T V D I N I S
P E N S V M E X S O L V O
V L T R O P A T R O C I N A R E
P E T E N T I
A : B : L : B : D : F
Na horní části podstavce je osazeno sousoší sv. Jana Nepomuckého s puttem. Světec je oděn v kanovnickém rouchu s klerikou, rochetou a almucí. U jeho pravé nohy stojí putto, který mu podává kříž s palmovou ratolestí. Světec drží kříž s korpusem, hlavu má skloněnou k pravému rameni a nad ní se klene svatozář s pěti hvězdami.

Tato plastika patří spolu se sochou sv. Vendelína k nejkvalitnějším dílům dílny Kašpara Obera v Hrotovicích z první poloviny 18. století. Ve stejném období byla vyzdobena i zámecká kaple, dnes využívaná Československou církví husitskou, kterou lze navštívit v rámci expozic Muzea Hrotovicka.
Socha byla stejně jako ostatní hrotovické barokní plastiky restaurována akademickým sochařem Martinem Kovaříkem ze Svratky v letech 2018.

Foto HoN Jan Uher a Jan Knotek

Alchymistické souvislosti vody
Živel vody lze v hermetické tradici chápat v rámci systému Tria Prima, který zpopularizoval Paracelsus. Ten doplňuje klasickou nauku o čtyřech živlech o tři principy: síru, rtuť a sůl.

Voda je zde nejblíže principu Merkura (rtuti) – symbolu tekutosti, proměnlivosti a spojování protikladů. V alchymii vystupuje také jako „univerzální rozpouštědlo“ (Menstruum universale), nezbytné pro očištění a následnou transformaci hmoty.

Souvisí s procesem solutio – rozpouštěním pevné látky do tekuté formy, aby mohla být dále očištěna a přetvořena.

Voda je tradičně spojována také s Měsícem, emocemi, intuicí a podvědomím. V temperamentové typologii odpovídá flegmatikovi.

Přísloví „před ohněm utečeš, před vodou ne“ připomíná její nenápadnou, ale zásadní sílu.

V souvislosti s alchymií a živlem vody mi vždy vytane na mysli věta ze sci-fi filmu Akce Bororo natočeného v roce 1972. V tomto filmu zazněla velká alchymistická moudrost: „… stačí kapka vody navíc a Bororo pak ne život, Bororo pak nic (smrt)“.