Petr Herbrych

11. 06. 2025

TŘEBÍČ (herb) – Začtení se do nové knihy se dá bez nadsázky označit za určitou formu rituálu. Člověk celý natěšený se s navařeným čajem nebo kávou usadí do křesla a následující hodiny pak očima brouzdá řádkem po řádku. Zdařilé literární dílo se pak pozná tak, že jej zvládne dotyčný přelousknout na jeden, maximálně dva zátahy. Známkou kvality je pak také to, jaké pocity daná kniha v hlavě čtenáře zanechá. Od pobavení a úprku od každodenních starostí až po napětí, smutek a mnohdy i skepsi, čeho všeho jsou lidé schopni. Poslední případ platí také pro díla Miloše Doležala, který v úterý 3. června v třebíčském Šmeralově statku představil svoji poslední tvorbu.

Jméno Miloše Doležala je široké veřejnosti známo po dlouhá léta, a to nejen díky literární tvorbě. Rodák z Hájí u Ledče nad Sázavou je člověkem hned několika zaměření. Jedná se o básníka, prozaika, publicistu, dokumentaristu, dramaturga a redaktora Českého rozhlasu a také badatele. Například právě on byl před deseti lety hlavním iniciátorem exhumace ostatků kněze Josefa Toufara z ďáblického hřbitova a jejich následného pochování v Číhošti. Životem komunisty umučeného kněze se Doležal zabýval přes dvacet let, výsledkem čehož v roce 2012 vznikla kniha Jako bychom dnes zemřít měli. Básnická sbírka Jana bude brzy sbírat lipový květ, v níž autor reflektuje smrt své drahé ženy, byla v roce 2022 v soutěži Magnesia Litera oceněna jako kniha roku.

Z dalších Doležalových děl se může zmínit například sbírka Ezechiel v kopřivách či soubory povídek Čurdy z hlíny a 1945: Léto běsů. Toť jen stručné představení pestré tvorby. Tu navíc Doležal v květnu letošního roku rozšířil o knihu dokumentárních povídek nazvanou Buď připraven k udání.

Název posledního díla na první dobrou evokuje, že se podobně jako u Čurdy z hlíny bude jednat o temné příběhy. Osudy těch, kteří zradili své blízké a svůj národ. Ovšem přebal knihy nás zavádí do 50. let. „Aha, takže pokračování Čurdy, jen to tentokrát bude o estébácích,‘‘ mohl si nejprve pomyslit nejeden zájemce o knihu. Jak už ale vědí i čtenáři z Třebíčska, kniha je tematicky rozličná. „Jsou to knížky, které jsou sestaveny z příběhů konkrétních lidí potýkajících se s dějinami, často z Vysočiny, protože sám z Vysočiny pocházím a na Vysočině bydlím. Jsou to nejen ti pozitivní aktéři, ale také ti temní aktéři novodobých dějin. Všímám si také těchto postav ne černobílých. Tedy těch, kteří byli na straně spoluvrahů, aktérů moci, ale současně projevili určitou lidskost,‘‘ pověděl Doležal o svých dvou posledních knihách – Léto běsů a Buď připraven k udání.

Druhá zmíněná kniha v sobě například obsahuje příběhy protinacistického odbojáře Čeňka Císaře, vězeňských dozorců z 50. let Václava Sisla a Jána Blahúta nebo básníka Jana Zahradníčka.

Jistou ochutnávku z druhé zmíněné knihy autor představil zaplněnému sálu na Šmeralově statku. Po úvodním slovu doktora Františka Dvořáčka se zhaslo, svítit zůstala pouze lampička nad rozevřenou knihou a všichni se pečlivě zaposlouchali do příběhů z temné kapitoly našich dějin. Co jiného také mohl přítomným návštěvníkům Doležal přečíst než části týkající se Jana Zahradníčka. Sám také uvedl, že se životem mastnického rodáka momentálně zabývá a tyto fragmenty textů jsou jakousi přípravnou fází k větší publikaci. Jak je známo, Zahradníčkův osud je protkán mnoha nemilostmi a tragédiemi. Jedny z nich jsou obsaženy také uvnitř představené knihy, přesněji jeho pobyt ve vězení, smrt dvou malých dcer i jeho umírání v Uhřínově. Není tak divu, že při Doležalově četbě zaplněný sál ani nedutal a jen sem tam bylo v intonačních pauzách slyšet přelétající mouchu. Nejednalo se ale o prosté shrnutí Zahradníčkovy biografie. Autor se ve své tvorbě snaží dostat do hlav jednotlivých aktérů, vciťuje se do nich a zprostředkovává čtenáři i ty nejobyčejnější emoce. Kupříkladu na samý úvod Doležal přečetl, co vše asi mohl básník slyšet z vězeňské cely ve Znojmě.

Působivá jistě pro každého návštěvníka ale nebyla pouze autorská četba, ale i hudební doprovod písničkáře Karla Vepřeka. Ten návštěvníky obohatil o zhudebněné verše Ivana Martina Jirouse, Bohuslava Reynka a dalších známých básníků.