Dernisáž pestré výstavy v den Luňákovy stovky

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Redakce

před 4 hodinami

TŘEBÍČ (herb) - Technické konstrukce, malebná příroda, ale také kroje a vesnická stavení. Rozmanité obrazy umělce Hynka Luňka si mohla veřejnost naposledy prohlédnout v neděli 12. dubna. Symbolicky v den 100. výročí od Luňákova narození se v zámecké konírně konala dernisáž výstavy obrazů třebíčského umělce, grafika a konstruktéra. O životě autora zde promluvila osoba nejpovolanější, manželka Marie Luňáková. Jednotlivé obrazy pak představily muzejní kurátorky Veronika Zábršová a Eva Kolajová.

Když se Hynek Luňák dne 12. dubna 1926 narodil, jeho otec umělecký řezbář měl takovou radost, že ze své dílny až do čtvrtého patra vybíhal schody po dvou. O sto let později byla radost, či spíše potěšení a vděčnost, znát také na tváři paní Marie Luňákové, ženě známého umělce. V den kulatého výročí se společně s desítkami dalších setkala v zámecké konírně se vzpomínkou na svého muže.

A učinila tak slavnostní tečku za více než dva měsíce trvající výstavou s názvem Hynek Luňák - 100 let. V konírně obklopené Luňákovými obrazy se slova nejprve chopila Marie Luňáková, aby se v krátkosti ohlédla za životem svého manžela. „Zřejmě nad ním po narození stály sudičky, které mu přiřkly důležité vlastnosti, dokonce životní osud. Získal nadání, talent a preciznost, což pak po celý dlouhý život dovedl rozvíjet, uplatňovat a využívat. Jak při své konstrukční práci, tak potom v malování,“ zahájila Luňáková své milé povídání. Že sudičky byly před sto lety velmi štědré, ukázala také muzejní výstava. Díla zde byla natolik pestrá, že kolikrát zmátla i samotné návštěvníky. Jak na dernisáži pověděla kurátorka Zábršová, mnohdy se příchozí domnívali, že se jedná o výstavu více autorů. Nikoliv, to jen Luňák vynikal naprostým talentem. Vedle dobře známých maleb technického typu se v konírně nacházely také kresby venkovských stavení, skici přírodních motivů nebo také kresby krojů z Horácka, Rožnovska a Dolňácka.
Velkou část výstavy tvořily malby a kresby technického rázu. Však také v této oblasti dokázal Luňák propojit srdcovou zálibu v umění se svým zaměstnáním. Po studiích bylo Luňákovým snem cestovat, přítrž mu však v tomto učinil rok 1948.

Jako konstruktér se ale hojně nacestoval po Československu. Práce jej tehdy na samém počátku 50. let přivedla do Západomoravských strojíren v Třebíči a ve městě se usadil po zbytek svého života. „Velice jej Třebíč učarovala, protože měl rád rozložení města do svahu kolem řeky Jihlavy. Oblíbil si také nádherné okolí Třebíče, ať už to byla Jihlávka nebo Rokytka. Měl zde tedy obrovské zázemí a množství námětů,“ uvedla Luňáková a ohlédnutí zakončila úsměvným závěrem: „Vzpomínám si, že když přišel do Třebíče, tak vyprávěl, že ho dále učarovaly dvě věci - voda z Heraltic a chléb od pana Zimoly.“ Ono okouzlení se však dá brát oboustranně, město a jeho občané jsou Luňákem učarovaní dodnes.

Výstava Hynek Luňák - 100 let byla v zámecké konírně umístěna od 6. února do 12. dubna. Kdo si však umělecká díla v termínu prohlédnout nestihl, nemusí zoufat. Alespoň s částí Luňákových děl se zájemci opět setkají v příštím roce. V rámci výročí Jaderné elektrárny Dukovany zde bude umístěna výstava, jejíž součástí bude i umělecká reflexe krajiny kolem toku řeky Jihlavy. A do tohoto tématu má Luňák opravdu čím přispět.

Foto HoN: Petr Herbrych