Arnošt Pacola

20. 02. 2024

visibility 192

TŘEBÍČ (ap) – Více než 900 dětí, většinou židovských chlapců, objevili američtí vojáci, když 11. dubna 1945 osvobodili nacistický koncentrační tábor Buchenwald založený už v červenci 1937 na kopci Ettersberg nedaleko Výmaru v Německu. Rozhodující podíl na záchraně těchto dětí měl politický vězeň původem z Třebíče, Antonín Kalina. Jeho jméno si zaslouží být přinejmenším stejně známé jako jména Oskara Schindlera a Nicholase Wintona. Tento příběh z II. světové války znovu připomíná výstava bezmála čtyř desítek podobizen osvobozených dětí, včetně jejich životopisných údajů, která byla 8. února zahájena v třebíčské Zadní synagoze.

Záměrem výstavy nazvané Antonín Kalina a děti Buchenwaldu je rozvíjet kolektivní paměť a historické vědomí. Zejména však prezentovat příběhy hrdinství, vcítění a mravní integrity.

Jak však při vernisáži výstavy konstatoval její autor Jaroslav Anděl, téma hrdinství je pro naši společnost dodnes traumatizující záležitostí. „My v České republice máme komplex z tématu hrdinství, kvůli Mnichovu samozřejmě, ale i kvůli dalším historickým událostem. Na Kalinově příběhu je možné si mnoho aspektů a někdy i paradoxů osvětlit. Jedním z těch paradoxů je fakt, že Kalina je relativně velmi málo známý. Proč to tak je, když veřejnost zná jména různých celebrit sportovců, zpěváků, politiků… a o Kalinovi nic? Mladí lidé o něm nic nevědí. Proč to tak je? To klade velkou otázku,“ zdůraznil ve své řeči opakovaně autor výstavy Jaroslav Anděl.

Krajní životní situace
Pobyt v koncentračním táboře, to byla samozřejmě pro dětí i dospělé naprosto krajní životní situace, která odhalovala v lidech to špatné i dobré. „Dalo by se říct, že se ukázalo, kdo je kdo. Samozřejmě existuje asi 5–6 procent psychopatů, kteří nemají vůbec žádnou empatii – to je zlo. Zřejmě je to dané biologicky. Ale potom máte mnoho lidí, u nichž záleží na mnoha věcech, často i na náhodě, kdy se mohou přidat ke zlu, a potom už je to taková šikmá kluzká plocha. A pak jsou naopak lidi, kteří v sobě objeví odvahu. Ale je to celá škála, není to černobílé. Je to jedno z velkých témat. My máme vrozenou schopnost vnímat věci zjednodušeně – černobíle, ale skutečnost není taková. Skutečnost má mnoho odstínů šedi. Každý člověk je velmi jedinečný, specifický – a to je další poučení z Kalinova příběhu,“ zdůraznil také Anděl.

Žijeme v luxusu, ale...
Druhá věc, která je ve výstavním projektu důležitá, je poukázání na fakt, že dnes žijeme v podstatě v luxusu. „A cítíme, že je další problém u dospívající generace. Naše doba není ani přemírou informací jednoduchá, ale děti v Buchenwaldu, kterým bylo 4, 5, 10, 12, 14 let, byly konfrontovány s něčím, co neunesli dospělí lidé. Proto tento projekt od začátku mířil k tomu, že nejde jenom o to, že se vystaví fotografie a životopisy,“ vysvětlil také Anděl.

Autor výstavy se proto obrátil na mnoho škol se žádostí o spolupráci – začal v Třebíči. Studenti hledali v databázích, které jsou dostupné on-line. Zjišťovali životopisné údaje, někdy to bylo ale velmi těžké je dohledat. Zjištěné údaje jsou zavěšeny na každém výstavním panelu. K výstavě přispěli studenti Gymnázia Třebíč a Gymnázia Jana Keplera v Praze a učitelé Aneta Chytková a Petr Zemánek.

Fotografování dětem vrátilo jejich identitu
Z počtu 900 dětí se jich asi 70 procent podařilo dohledat díky tomu, že polovinu z nich převezla jedna humanitární organizace do Francie. Tam děti strávily zhruba dva roky v ozdravovnách. Později o nich vyšlo i několik publikací, v nichž byla otištěna řada jejich portrétů. „Ty děti se po válce velmi rády fotografovaly. To má hlubší důvod, protože ony vlastně ztratily svou identitu, v koncentračním táboře se staly pouhými čísly. A jejich poválečné fotografování byl vlastně proces získávání jejich identity zpět. Ale na druhé straně fotografie mohla sloužit, a také sloužila, v rukou nacistické mašinerie k úplnému opaku, k dehumanizaci. Člověk se stal pouhým objektem, fotografie zachycovala identitu vězně, se kterým si ten systém bude dělat, co chce,“ vysvětlil také Anděl.

Mezi zachráněnými dětmi byli často bratři. To má rovněž hluboký význam. „Protože když měl člověk v koncentračním táboře hlavně psychickou podporu někoho blízkého, tak to pomáhalo daného jedince udržovat při životě. Kdežto když tam byl sám, bez rodičů, tak to bylo mnohem těžší,“ dodal Anděl.

Kalina zachránil i budoucí nobelisty
Dobrou zprávou pro lidstvo je, že se nenaplnily odborné pesimistické předpovědi těžkého poškození duševního zdraví dětí. Velká většina dětí z Buchenwaldu dokázala založit rodinu a žít plnohodnotný život. Někteří z nich vynikli ve svých oborech. Mezi více než 900 dětmi, které Kalina v Buchenwaldu zachránil, byl jak Moše Messler, tak například novinář a nositel Nobelovy ceny za mír Ellie Wiesel, nositel Nobelovy ceny za literaturu Imre Kertész nebo známý fyzik Felix Jiri Weinberg.

Výstava v třebíčské Zadní synagoze potrvá do 30. června letošního roku. Projekt Antonín Kalina a děti Buchenwaldu bude pokračovat na dalších školách a synagogách.

Foto HoN: Arnošt Pacola